Podrobnosti

Kategorie: Proběhlé akce

Zveřejněno: 5. 10. 2020 8:22

Napsal Jirka72

Zobrazení: 2392

Sraz Prajzská 18.-20.9.2020 aneb jak se kalila ocel. Na tenhle sraz jsem se těšil už od skončení srazu ve Vlastějovicích. Už místo konání slibovalo řádnou projížďku. Program slíbený Vehrvolfem a setkání s ostatními Vefráky byl další důvod proč si udělat na ten zářijový víkend volno. Původní plán jet celou trasu po dálnici vzal za své po konzultaci na VFR fórum. Takže přes HK na Žamberk, Šumperk na Ostravu. Původně jsem koketoval s myšlenkou, že vyjedu až v poledne, ale nakonec jsem si stanovil čas odjezdu na devátou ranní. Při odjezdu jsem se ještě zastavil kvůli pracovní záležitosti v centru Liberce, a to jsem neměl dělat. Ucpaná doprava mne zdržela asi o 30 minut. No ale nakonec se vše dalo do pohybu. U Rádelského mlýna nyní staví mimoúrovňovou křižovatku a silnice je na místě svedena do jednoho pruhu, místo, kde se celkem pravidelně tvoří zácpy. Vypadá to jako bouračka na trase, ale to jen někteří neumí zipovat. Zde jsem měl štěstí a projel bez čekání. Pak jsem bez problémů valil na Hradec Králové. Přiznám se, že tuto část trasy mezi Turnovem a HK nemám poslední roky v oblibě. Neuvěřitelně zde zhoustla doprava a hustá zástavba zde jízdu na motorce činí dost nudnou.

Hradec jsem projel bez ztráty kytičky a odbočil jsem zde na silnici č.11, na kterou jsem se velmi těšil. Do té doby jsem skončil nejdále v Králíkách, kde jsem byl před pár týdny na výletě. Ovšem po článku Scally o trase na místo srazu a studiu trasy na mapě jsem se nemohl dočkat až si to celé projedu osobně. V Jablonném nad Orlicí jsem se zastavil na 1. tankování na cestě. Zaplatil jsem na pokladně, chystám se ještě napít, než vsednu opět na mašinu a co nevidím. Na odpočívadle u pumpy stojí motorkář u červené motorky. Takhle z dálky to vypadalo na Vefro a tak se jdu přesvědčit, jestli to není někdo známý. No měl jsem docela štěstí, byl to Dvoři. Už před konáním srazu jsem si říkal, že by bylo prima alespoň kousek trasy se s někým svézt. Cesta pak ubíhá rychleji. Vzhledem k mému bydlišti na severu republiky to však bylo dost nepravděpodobné, tak jsem to přijal jako fakt. O to více mne tohle neplánované setkání nyní potěšilo. Dvoři měl navigaci a tak jsem se nyní mohl za ním  pohodlně vézt. Dvoři, děkuji. Už při plánování trasy doma jsem si říkal, že to bude řádná štreka a byla. Děkoval jsem osudu, že jsem vyjel už ráno, a ne až v poledne. To bych dojel až za tmy. Protože jízda za tmy po neznámé trase není nic po čem bych nějak extra toužil. Jinak jízda po jedenáctce až skoro do Ostravy byl velmi pěkná, počasí nám přálo a provoz byl na pátek v mezích normy. Do Koblova na hotel Isora jsme dojeli se Dvořim kolem páté. Uvítal nás zde Vehrvolf, Scorpion a Jirka22, toho jediného jsem ještě neznal. Za chvíli po nás dorazil i Jarák a Pavlou. Slíbený příjezd Hurvajse se nekonal, spoustě dalších to také nevyšlo, takže nás bylo relativne málo. Jak konstatovala Pavla, mini VFR sraz. Ubytování bylo bez kazu, hotýlek na kraji Ostravy bylo ideální místo na poznávání krás tohoto města.

V sobotu jsme načali program přejezdem do Dolní oblasti Vítkovice a dorazil také Marek. Poprvé v životě jsem viděl vysokou pec a protože jsem na industriální památky zatížený, tak následující 100 minutová prohlídka byla pro mne parádním zážitkem. Vyhlídka z Bolt Tower na Ostravu byla jedinečná i díky Vehrvolfovu a Scorpiho výkladu. Po tomhle skvostu jsme vyjeli kousek za město k památníku v Hrabyni. Zde jsme chutně poobědvali a vydali se na prohlídku blízkého muzea druhé světové války. Muzeum je věnováno především ostravsko-opavské operaci, která probíhala v samém závěru druhé světové války. Po návštěvě muzea s k nám na chvíli připojila i Silvie. No a na závěr soboty jsme si ještě dali návštěvu pevnostního srubu v Darkovičkách. Už jsem navštívil řadu prvorepublikových opevnění a musím zde na tomto místě vyseknout pochvalu místním v Darkovičkách. Tak pěkně vybavený a udržovaný bunkr se často nevidí. Večerního promořování v pátek i v sobotu se s námi účastnil i Brachacz (doufám, že jsem to nespletl, pokud ano, tak se omlouvám) a v sobotu večer se zastavil na chvíli Viki. Během večera jsem si pěkně poklábosil i s Markem o své první velké motorce Yamaze FZR 1000, která oslovila i jeho.

Nedělní ráno už bylo věnováno odjezdu domů. Po rozloučení s ostatními jsem se vydal podle svého původního plánu dále na východ, chtěl jsem navštívit nejvýchodnější místo ČR. To byl v podstatě pozůstatek hromadné karantény z jara tohoto roku, kdy jsem se doma nudil a všude bylo zavřeno. Takže jsem po náhlém vnuknutí mysli vydal na návštěvu nejsevernějšího místa republiky, které od nás nebylo daleko. Takže jsem si nyní chtěl doplnit další místo, když už jsem tak blízko. Vehrvolf mi poradil trasu a po projetí Frýdku-Místku jsem zamířil na Jablunkov a dále na východ. Hledanou lokalitu jsem nalezl bez problémů, kdybych nebyl bábovka, tak jsem si mohl zajet na parkoviště, které bylo ještě blíže a nemusel jsem se při pěším přesunu potit 1,5km tam a zpět v kombinéze. Splněno jsem měl v půl dvanácté. Po chvilce přemýšlení a dumání nad mapou jsem se rozhodl pro sázku na jistotu a zpáteční cestu přes F-M a Ostravu. Bloudit někde severní Moravě a hledat zkratku po místních silnicích na Opavu se mi vážně nechtělo. I tak se mi povedlo trošku zakufrovat, odměnou mi ovšem byla jízda po silnici č.475, kde jsem viděl i poctivé ostravské haldy. Zpáteční cesta po 11 byla ještě lepší než ta páteční. Slabý provoz a zářijové nedělní slunko-to nemělo chybu. Cestou zpět jsem jel i přes Sobotín, tak mne napadlo podívat se kde je ten legendární podnik Dolte, ovšem přímo v obci jsem viděl, že těch podniků je tu více, a tak jsem to vzdal. Čas mne neúprosně tlačil, chtěl jsem dojet za světla. Před Červenovodským sedlem jsem při zastávce na pití na pumpě potkal sraz vozítek Porsche. Bylo to pěkné vidět a hlavně slyšet pohromadě GT 3, GT 4 a Carreru. Samotné serpentinky sice lákají na kolínko, ale když jsem viděl tu rozlitou naftu po okrajích vozovky a vzpomenul jsem si na Scallův článek, tak jsem jel na slušňáka. Až tu jednou opraví ten rozbitý povrch v horních partiích, tak to bude o dost lepší. Zbytek cesty: dlouhé, ale parádní svezení. Domů jsem dorazil v 19.10, zadek zralý na výměnu a na tachu za ten den bez 4km rovných 500 kilásků. Takhle jsem se už dlouho neprojel. Vehrvolfe, děkuji.

{jcomments on}

• Předchozí
• Následující