Články
JANOV – MONTE CARLO 2005
MOTOTURISTIKA JEN PRO ODVÁŽNÉ JANOV – MONTE CARLO
(24.6. – 2.7.2005)
1. Úvod
1.1. Cíl cesty
1.2. Účastníci
2. Příprava
2.1. Komplikace
3. Odjezd
3.1. Cesta tam
4. Základní tábor
5. Výlety
5.1. Cannes
5.2. Monte Carlo
6. Odjezd II
6.1. Cesta zpět
7. EXTRÉM CLUB
8. Závěr - Domove, drahý domove ….
1.1. Po již zmíněné cestě do země našich jižních sousedů (známýchto kverulantů v oblasti jaderné energie) se v hlavě našeho prezidenta rodila již cesta nová, zajímavější, zábavnější i obtížnější ale hlavně s jasným cílem na Côte d´Azur – tedy Azurovém pobřeží jihovýchodní Francie. Ať již procházka po Saint Tropez s panem Funésem coby četníkem za zády, či nahlédnutí do známého hotelu ve filmovém městě Cannes, anebo znalcovo oko rozpoznavší gumu Formule 1 zanechanou na asfaltu světoznámého okruhu přímo ve městě daňových podvodníků Monte Carlu – to vše se již jasně zjevovalo tomuto hlavnímu spojujícímu článku našeho společenství. Ale hlavně nádherná a svobodná cesta na našem jednostopém příteli (kterému je častokráte věnována větší pozornost než vlastnímu partnerovi).
Toto jsou všichni účastníci projektu RBE 1. Jo samozřejmě nesmím zapomenout na 2 ledviňáky kluků Jeřábků. Byly fakt super a klukům závidím a přeju jim hodně šťastných km s jejich hezčíma polovičkama. No a samozřejmě je tady ještě Havran Václav Čermák se svým šestkovým Dominátorem, ale ten měl bohužel na práci práci, a proto se účastnil pouze jako zásobovač určité části oblečení…..ne, plavky né – i když do vody je to taky.
2.1. Bohužel ne vždy se vše podaří podle i tak dokonalého plánu a člověk (dokonce i prezident) musí občas poslechnout svůj rozum, jo a taky toho pána se stetoskopem na krku. A tak se ke smůle nás všech stalo, že ten, který dal celou cestu dohromady, nakonec zůstal doma. Maličko se kvůli tomu musel změnit program, neboť jsem se s ním měl střídat na motorce, zatímco ten druhý pojede autem. Auto tedy odpadlo a s ním úsměv z tváře některých z nás, kteří jsme si chtěli na motorce odlehčit. Dalším neduhem, který vyvstal z odpadnutí našeho hlavního člena výpravy byl rozpad naší společnosti. Zatímco jedni preferovali již předem stanovený čas odjezdu (pátek 24.6. 15:00), druzí namítali, že odjezd by byl lepší až druhý den ráno (tedy v sobotu 25.6.). No nedohodli jsme se, a proto jsme vyrazili ve dvou týmech, přičemž první tým dodržoval původní plán cesty a druhý tým, který jel až v sobotu začal poněkud jinou trasou. Avšak termín a bod setkání byl jasný – neděle 26.6. Janov…….jenom jestli.
4. Přijeli jsme až na večer, někdy po osmý a tam měli krásný 25m bazén, který byl ovšem po osmé večerní uzavřen. Tak ten francouzkej harlejář povídá: „jestli se chcete vykoupat, klidně tu zídku přeskočte a vykoupejte se“. Wow – to je teda frajer a v naší český kebuli začlo šrotovat, jestli nás ten kluk prostě nelakuje? Co když není vůbec odtud, nebo chce skutečného vlastníka maličko pozlobit. Recepce byla už zavřená a na klidu nám nepřidalo ani když se nám poněkud postarší páprda snažil překazit noční cachtání v již zavřeném bazénu. Anglicky neuměl, tak jsme ho česky někam poslali (aspoň v duchu). Když za chvíli přišel, zářil jak sluníčko na hnoji a všechno bylo najednou good a OK. Tak jsme si trochu oddychli. Camp to byl velice solidní. Sprchy s teplou vodou zadara (oproti placeným v Janově) a čistý byli i záchody, takže no problem. Kája vytahuje lihovinu z výrobny pana Jelínka, takže je jasné, že bude opět veselo a když se dílo podaří, tak i nablito. Dílo se naštěstí nepodařilo, takže jsme nebudili až takové pohoršení. Stejně už všichni spali.
5.1. Přijeli jsme tedy v pondělí večer a na úterý byl naplánovaný výlet do města nejznámějšího evropského filmového festivalu - Cannes. Jak jsem se již zmínil, cesta po okreskách nepatřila mezi ty oblíbenější (tedy alespoň pro nás, kdo měl zalehávačky), ale tady jsme se přeci jen trochu odvázali a kůži nechali doma a vyrazili jen tak nalehko ve vestách a riflích (event. kraťasech). Pro kluky na choperech a samozřejmě pro ty více zkušené (Pavlíček a spol.) to nebyla žádná novinka, ty tak jeli skoro celou trasu z Janova (a možná i předtím), pro nás však představa sedřené kůže až na kost byla dosti výmluvným argumentem pro oblek z vola nebo tepelně izolované kordury (oblek Oťase). Jedeme tedy již městem a za pár chvil nacházíme parkoviště pro motorky přímo u pláže. Pečlivě zamykáme naše dvoukolové miláčky a připevňujeme pod řetězy i helmy. Nejlépe se jeví zajištěná proti příležitostným zlodějům Yamaha Milana, kterou obepíná obrovský řetěz bílo-červené barvy. Snad to odradí, neboť s přeřezáním této plastové překážky by zloděj věru velkou práci neměl. No Milan je dobrotivý a nabízí ještě k motorce nijak nezajištěnou koženou bundu. Tak si tak vykračujeme po „Boulevard de la Croisette“, mrknem do přístavu na nějakou tu kocábku a končíme vyfocení před oním známým hotelem ……. a jdem zpátky. Kousek od motorek je hned pláž, tak neleníme, bereme si plavky a už ochutnáváme, zda je moře dostatečně slané. Milan objevuje pod vodou rejnoka, a tak většinu času stráví jeho pozorováním pouze po kolena ve vodě. My ostatní, kteří jsme až na dno nedohlédli, necháváme rejnokovi na pospas Milana a plaveme kousek dál. Petr, Kája a taky trochu moje maličkost máme jiný úkol – potopit vzpouzející se bóji. Nakonec se dílo podaří a my s pocitem dobře vykonané práce odplouváme zpět ke břehu. Chvíli se vyhříváme na slunci, když místní plavčíci začínají podezřele kolíkovat území pláže, ze které chodíme do vody i my. Někteří z nás se domnívají, že je to kvůli Šefcovi, kterému mladá děvčata z našeho campu dala přezdívku Mobydick a přijeli záchranáři, aby tu velrybu zatlačili zpět do moře, ale pravda je jinde. Najednou přijíždí bagr hloubí jámu a jakýsi jeřáb na vodě stahuje nornou stěnu směrem k nám. Nečekáme však, jak to dopadne protože se zde stejně nelze již koupat, balíme kufry, převlékneme se a vyrážíme zpět do našeho campu. Zajímavý postřeh – Milanovi nejenže nikdo neukradl jeho mašinu, ale nechal mu tam i tu bundu. No holt asi ty blbci prohánějící se ve vozech Porsche a jim podobných nejsou zřejmě motorkáři, anebo jim ta bunda byla prostě malá. Jsme zpátky v campu. Po osvěžení se v bazéně zaujímáme místo na plastových židličkách u baru. První doušky točeného Amstela jsou lahodné. Pivo je velmi dobré a i správně vychlazené. Bohužel, jeho cena odpovídá kvalitě. 4,- EUR za půllitr piva je vcelku dost, atak začíná donášková služba z místního krámku, kde za stejné množství Heinekena z plechovky dáš bratru 1,8-EUR. Zábava se rozjíždí a když je na stole asi 20 prázdných plechovek, přibrzdí nás majitelka baru s informací, že není zrovna vhodné konzumovat v jejím lokále donesený alkohol. To samozřejmě chápeme a odnášíme si dalších plných 20 Heinekenů ke svým stanům. Bohužel cena točeného piva byla pevná a i když v baru kromě nás nikdo nebyl, bylo vhodné udržet dobře nastartované přátelství s Denim i nadále bezkonfliktní.
6. Ráno vstáváme a všichni odjíždíme z campu kolem 7:00hod. Ještě před tím jsme Denimu dali dva Gambrinusy ze Ševcových soukromých zásob – za to mu chceme tímto poděkovat (Šefcovi). Dále dostal poslední nášivku této expedice a triko od Jelínka respektive od Benjamínka. Co se týče platby, musel jsem si to s tou jeho přítelkyní trochu vyříkat, ale pak jsme se dohodli. K již zmíněné ceně 6,-EUR na osobu připočetla ještě 0,38EUR jako tzv. taxu (což je ovšem běžné a setkáte se s tím kdekoliv). I tak to bylo super.
7. Určitě to k delším, ale někdy i ke kratším výletům na motorce patří, zvlášť když projíždíte takovýma horama, jako jsou Alpy. Prostě deště i pořádného pařáku jsme si užili dostatečně a i když toho mohlo být od každého trochu míň, úplně bez toho by to byla asi zase nuda a nebylo by o čem vyprávět. Užili jsme si svý a někdy toho bylo tolik, jako různé zácpy a extrémní počasí (+32°C v Itálii a Francii - + 13°C v Čechách), že jsme vážně uvažovali o nášivkách na naše vesty s nápisem „extrem club“, nebo něco podobného. No myslím, že časem ty příjemnější chvíle převáží ty nepříjemné a do příští expedice zůstane tohle téma otevřené. Každopádně jsem si jist, že na té příští se o tom znovu začne uvažovat.