Články
Dovolená na Slovensku 2003
Dovolená na Slovensku 2003napsali: Dangerous Riders Vlašim
Pokusím se,alespoň z malé části povyprávět o naší dovolené. Nastává období absťákové krize, kdy můj chtíč žadoní společně s mými kamarády, podívat se na motorkách tzv. za čáru(za hranice).Už to chtělo změnu a nejenom se plácat v okolních okrscích a k tomu ještě s tím naším ,,krásným" asfaltem! Slovensko jsme vybrali z toho důvodu,že je tam krásně a relativně levno. Dostali jame pár doporučení, že Slovensko opravdu stojí za shlédnutí. Naše příprava byla asi čtyřměsíční. Takovéto nošení mapy do hospody a domlouvání se co všechno projedem atd.(nakonec jsme se všichni stejně zřídili jak lopaty) Naše výprava se měla konat od 8.do 13.srpna. S příchodem 7.sprna na mně přicházela značná nervozita, jestli to všechno klapne a někomu z nás se nepos... jeho jednostopý miláček. Na řadu přišlo pulírování a blýskání motocyklů, k tomu ještě shánět nářadí, sprej na řetěz a jiné důležitosti.
Nastal den D,vysněný 8.srpen. Naší sestavu tvořili: Radek Urbánek(Urbi SV 650),Milan Nedvěd (Méďa,GS 500 E),Já (Mářa s FZR 600) a nakonec Honza Pícha (Červ), který společně se svou okouzlující přítelkyní Andrejkou sedlal CBR 600 F. U něhož také byl domluven náš slet na dvanáctou hodinu odpolední. Přibližně po hodině balení a osedlování našich krasavic a samozdřejmě nás, jsme byli připraveni opustit náš zapomentý kraj Vlašim.
Nače cesta se měla ubírat takto naplánovaným směrem-Jihlava,Brno,Olomouc,Rožnov pod R.,Makov , Bytča, Martin, Ružomberok, Liptovská Mara, Liptovský Mikuláš a Poprad. Po ujetí necelých 10 km se naskytly první, leč předčasné poruchy. Byl to smolný Méďa a jeho spojkové lanko na GS. Kurva , co ted?? Přišli na řadu české ručičky, které demontovali spoj. lanko. Naštěstí nedaleko bydlel chlápek, který je přímo vyráběl. Sláva!!! Takže místo odjezdu ve 12:00 jsme vyrazili kolem 15:30, ale což, zabij bobra zachráníš strom! Po ujetí prvních 120km, přichází na řadu odpočinková pauza ,kterou každý z nás rád uvítal. Měl jsem pocit, jakoby mě znásilnil chlap s největším přirozením na tomhle světě. Tyto pauzy byly pravidelné a stejně bolestivé.
S příchodem slunce , které se ubíralo pomalu, ale jistě směrem na západ jsme dorazili na přechod Makov. Spolupráce s celníky byla skvělá :Jsi čech?Tak jed! Tma byla čím dál větší, otázkou bylo, kde strávit první noc. Dorazili jsme až do Žiliny, to už byla tma jak v pr....! Po tomhle městě jsme se motali asi hodinu, nějak jsme zabloudili a v tom ještě naše plexištíty potkalo nejmíň stopadesát tisíc komárů a havěti jimi podobný. Navigaci jsem vzal do svých rukou. Za boha jsme nemohli najít žádný kemp. Kousek za Žilinou se blýskala značka s obrázkem kempu. Paráda! Inu zaparkovali jsme své stroje,a rozložili stany (někteří jen spacák). No co, spoléhal jsem na perfektní počásko. Je to super spát vedle motorky, ovšem nesmí spadnout. Všichni se shodli, že navštívíme hospůdku, která ležela přímo v kempu. Musím říct, že byla velice přítulná, o té servírce se to říci nedalo. Objednali jsme si nějaké to jídlo, ale hlavně pivo!!!(několik). Že bych se najedl , to teda ne. Platil jsem kolem 230sk, mimochodem s sebou jsem měl 3500sk , které mi museli vydržet po zbytek dní. Pivo dopito! Odcházíme z hospůdky,vyspat se na druhý báječný den.
Po probuzení si teprve uvědomuju tu neskutečnou krásu kolem sebe. Je úžasný otevřít oči a před sebou nic než hory. Po ranní higieně žhavíme své moto a přijíždíme k bráně zaplatit. Troubíme a troubíme, jenže nikde nikdo. Tudíž na značku navlékám své přeroztomilé tanga frrr pryč. Projíždíme odlehlími vesnicemi a za celou cestu si nemůžeme stěžovat na silnice, které byly bez výmolů a bez jakékoli ujmy na zdraví. Slunce svítí opět po celý den a my se kocháme zářivě zelenou a hornatou Matkou přírodou. Projíždíme nízkými Tatrami, kde silnice jsou ideálně táhlé, no přesně pro mašinu. Ta jízda tak elegantní nebyla , protože vláčet batoh i spacák a další nezbytnosti , prostě mně nic neříkající tandem. Ne, že bych si snad stěžoval nebo tak, to v žádném případě! Opět se s námi slunce loučí a tak nezbývá nic jiného, než hledat další útulné místečko v Tatrách. V této oblasti najít kemp není tak těžké. Cena za noc se pohybuje i s moto kolem 150sk. Po ubytování ( teda po rozložení stanu),v mém případě růžového spacáku, jsme vyrazili do přilehlého lesíka ,poohlédnout se po nějakém dříví. U rozdělaného ohně saháme po zásobách vína, keré jsme nakoupili v supermarketech. S láhví vína v ruce a cigaretou v puse jsem sledoval božský západ slunce, který mně osobně dělá velmi dobře a působí, jako prášky na bolest. Uléhám společně s Urbim do našich pelíšků(né až tak společně), každý sám. Jen ti největší otrlíci jako je Červ s Áďou a Méďa, zašli opět na jedno pětipivo. Co kemp, to hospoda, jenže já už byl mrtvej, radši jsem dal přednost spánku. Po ranním probuzení nás udivuje teplota vzduchu, která podle mně nepřekročila 7 stupňů. Po rozmražení se vrháme do umýváren. Sbaleno, uklizeno, hurá dál!
Polykáme kilometry a projíždíme jěště krásnějšími vysokými Tatrami, našim cílem bylo vyšplhat se na nějakou horu, takže nás čekala velice slušná pěšší tůra. Vozit si svuj spocenej zadek na mašině bylo fajn, jenže teď od nás byly několik kilometrů. Po zakoupení lístků na lanovku jsme byli odhodláni vydat se na horu jménem Solisko s její výškou kolem 2200metrů. V mé hlavě se uložíl okamžik pohledu z lanovky, co všechno nás může obklopovat. Všude okolo vysoké stromy ,dávající najevo svou jasně zářící zelenou barvu, skály mezi nimiž se rozprostíralo několik malých, křišťálově čistých namodralých jezírek.Vystoupili jsme z lanovky a před sebou zíráme na 500 metrů strmého kopce, samozdřejmě jsme museli vylézt až nahoru. Jak si to kráčíme, mrknul jsem za sebe a nějakej magor nesl na zádech velkej sud piva a šlapal s nim až na samej vrchol. Tím narušuje pravidlo,že Češi mají největší žízeň! Červ kráčel s horním dílem od kombinézy, takže se asi moc příjemně necítil. A než bys řekl milionkrát švec, tak jsme se ocitli na vrcholu. Ta únava zato stála. Vše podemnou bylo jako malá stavebnička, dohlédli jsme až na Polsko. Pouze jedna věc nás odrazovala a to, že nahoře byla ukrutná zima, přestože dole se pohybovala teplota kolem 32 stupnů a nám se kouřilo od huby. Nafotili jsme pár skvělých fotek a štrádovali si to zpět dolů k lanovce. Poté ještě projíždíme Štrbským plesem, které stálo taktéž za podívanou.
Frčíme okolo Liptovské Mary, která nás udivuje svou velikostí. Dostáme se k polozbořenému hrádku Liptovský Mikuláš. S ubíhajícími hodinami za řídítky na nás padá myšlenka, ulevit svému tělu od kůže a někde se vykoupat. Přijíždíme do většího města, které disponovalo svými bilboardy na největší aquapark na Slovensku. No a to já bych si nemohl nechat ujít. Řídíme se podle cedulí a před sebou se nám zjevuje vodní svět. Tu radost nám zkazil jenom ten vstup-350sk. A co má bejt! Na týhle kouli žijem jen jednou, tak proč si neužít. Z místa ležícího těla v opalovacím prostoru, mě fascinoval pohled na tyčícíse nepřehlédnutelné zářící hory. Voda se chlubila teplotou 31 stupnů, což člověku moc neuleví, ale já vyzkoušel vše co klouzalo. Čas utíkal a my museli uhánět dále, přesně řečeno pár kilometrů za Poprad. Tam na nás čekala návštěva Andrejčinných rodičů, odtamtud také pochází. Vjíždíme do Popradu, kde mě tohle město přesvědčuje svou rozlehlostí. V této chvíli měním názor na spokojenost se silnicemi . Náš cíl byla obec Poráč, do které jsme zanedlouho dodrncali. To jen napovídalo tomu, co nás čeká za malý okamžik. Silnice (jestli jsem oprávněn to tak nazvat) vypadala, jakoby před námi po ní jelo gestapo a cestou jim vypadlo trochu explodující munice. Při vyjetí ze zatáčky se můj pohled upřel a nejen můj na nějakou primitivní rasu, která dá-li se tomu tak říct, žila v bungalovech a při 30 stupních se tomu kouřilo z komína. Peřiny namísto v posteli, byly schovány na střeše asi proto, aby zakryly díry svého tzv. hausbotu. Této rase se říká ,jak každý z nás určitě zná - Rómové a bylo jich tam opravu požehnaně, snad z celé Evropy.
Ve svém rodinném domečku, nás přivítali Ádi rodiče, kteří ovšem na nás byli velice příjemní. O jídlo také nebyla nouze, dostali jsme konečně pořádné halušky. Po zdolání řádného obědu , svezl Honza ml. bráchu Andrejky. Uběhla půl hodina a Červ nikde, za chvíli se přiřítila CBR a jemně řečeno rozzlobený Honza. Ptám se ho, co se stalo? On na mně:Tak se podívej na zadní gumu! Zamotal se mu spacák do kola a hodil smyk, který mu způsobil díru do pneumatiky o velikosti golfového míčku. Naskytla se už druhá stejná otázka. Kurva,co teď??? No v té vesnici, ve které jsme se zrovna nacházeli, bychom sehnali ledatak nějakou romskou dívku s veselým a neudržovaným rozkrokem. Jenže my jsme potřebovali jinou pneumatiku. Loučíme se s Andrejčinou rodinou a vyrážíme zpět přes Poprad, tam se pokusíme splašit novou gumu. S navrácením do civilizovanějšího světa, vyhledáváme nějaký pneuservis. Kroužíme po městě nějakou tu chvilku a koněčně narážíme na správnýho típka, kterej střelil slick za 200sk. Přezuto!!!Už se nemusí bát tahat pořádně za plyn. Návratová cesta byla plánovaná takto: Brezno, Bánská Bystrica, Martin a zpět na Žilinu, odtud pojedeme stejnou cestou jako sem až do našeho opomenutého kraje.
Před obzorem, kde nic tu nic. Silnice prázdná jako Švejkova hlava, z ničeho nic se ozval hlas a já slyším, jakoby se mně motorka zeptala ,,na co čekáš,vole?!'' Nasazuji rize sportovního ducha a nejen já. S ohlédnutím do zpětného zrcátka, spatřím Červa a jeho rychle se blížejícího cébeera. Tedy otáčím razantně s rukojetí plynu a tachometr se šplhá k číslici 230km-h. Překvápko!!! V nedohlednu mlhavě poznávám takový červený terčík, kteří mívají páni policisté. Dávám okamžitý signál brzdám a přibližuji se k tomu pánovi v uniformě, který mě nutí zastavit (co asi chce?). Zastavuji a slušně pozdravím policistu. Ten po mně žádá pouze technický průkaz, což mě zarazilo. Číslo SPZ ho taky nezajímalo. Tímto procesem prošel i Honza s Áďou. Všechno v poho,divil jsem se , kde je ta pokuta ,,za zvýšenou rychlost?''
Hledáme místečko na strávení naší poslední noci. Kemp nikde, tak se ubíráme na zapadlou louku, kde nás provázel jemný vánek páchnoucí kanalizací. Pobyt byl opravdu útulný a tak nás nevyvede z míry nějakej ten smrádek a pár tisícovek mravenců. K večeru byl slyšet divný naříkající stesk krav nebo co to bylo. Po snaživé práci udělat si pohodlí , saháme do brašny pro další zásoby vína, aby se nám lépe spalo.
Poslední den! Navečer máme v úmyslu být už doma. Projíždíme Bánskou Bystrycí a okukujem její obrovské ocelárny. Na můj vkus mě toto místo nijak neokouzlilo. S několika hodinovým sezením v sedle se dostáváme na přechod Makov, projíždíme bez zastavení a míříme směr Rožnov p. Radhoštěm,Olomouc a náš domov. Stavíme u poslední benzíny a tankujeme opět plnou nádrž. Benzín mě celkově vyšel na 2400kč. Řídili jsme v kuse 9 nebo 10hodin ( počítaje přestávky). Musím říct , že takhle jsem na domov natěšený ještě nebyl. S blížící se značkou VLAŠIM se blíží i moje ručička benzínu k nule a ke slovu se hlásí hladový oko.
Všichni jsme dojeli ve zdraví a naše stroje odvedly práci na jedničku. Co říct závěrem ? Perfektní dovolená za slušný prachy a to byl taky náš účel. Počet našich kilometrů se rovnal patnácti stům. Nezbývá nic jiného, než šetřit a vyrazit na další skvělou dovolenou se skvělejma lidma. Tímto účastníkům děkuji za super dovču!
Mářa