Články
Jáchymov-září 2019
Článek je snahou o ukrácení dlouhé chvíle během zimy a jako hezká připomínka na motovýlet do Jáchymova v září 2019.Každému, kdo ještě Jáchymov nenavštívil to doporučuji. Nebude litovat, zvláště pokud hledá místa kde není tolik narváno. Což už bývá poslední dobou téměř pravidlem na všech známějších lokalitách. Ten cíl jsem si vybral několik týdnů před samotným výletem. V příloze jakýchsi novin jsem viděl článek o Jáchymově a jeho zajímavostech. Protože mne zajímají technické památky, tak jsem byl zvědav na pozůstatky těžby uranu zde v tomto městě.
Na jízdu jsem vyrazil sám, baťůžka žádného nemám a kamarád, který občas jezdí se mnou na FJ 1200 měl zrovinka ten víkend šichtu. Když jsem se tu neděli ráno vzbudil, tak jsem si jednu chvíli říkal, jestli to nakonec nezabalím. Namlsán teplým létem mi ranní teplota 9 stupňů přišla jako dost nízká. Naštěstí jsem se vzchopil a důkladně se navlékl. Trasa výletu vedla po celou dobu po silnici E 442. Mám pro tuhle komunikaci slabost, mám ji kousek od bydliště a dá se po ni směrem na východ dojet až na Moravu anebo opačným směrem téměř až do Karlových Varů. Přitom má poměrně slušný povrch a je stále nač koukat. Jediná její nevýhoda je poslední dobou silný provoz. Ale zpět k tématu. Při příjezdu do Kamenického Šenova začalo mrholit a nahoře na kopci při pohledu dolů do města to vypadalo jako když sjíždím do údolí plného mléka. Tak mlha s mrholením, to mi ještě chybělo. Obé naštěstí po pár kilometrech pominulo. Mlhu jsem pak zažil již jen při sjezdu do Děčína. Pomalu se oteplovalo, slunko bylo sice stále schované za mraky, ale teploměr na Vefru mi hlásil 12stupňů. Tedy to nabalení ráno jsem si teď pochvaloval. Z Děčína do Teplic jsem to vzal zadem přes Jílové, tedy po silnici č.13, protože mi tahle trasa přijde méně nudná než ta podél Labe až do Ústí. Za Teplicemi jsem to vzal zpět na E442 směrem na Bílinu, Most, Chomutov a Klášterec nad Ohří.
Nikdy jsem tuto část Čech blíže nepoznal, ale ta oblast poznamenaná těžbou a průmyslem musela vypadat před revolucí hnusně. Teď mi to takhle koncem léta ani tak moc nepřišlo, ze sedla motorky ty obrovské jámy přes zarostlé stromy moc vidět nebyly, ale kde ano, tak to stále vyráží dech. Takhle obrovské plochy zničené krajiny. O dost veselejší podívání to začalo být až za Kláštercem směrem na Ostrov. Část trasy vedla údolím řeky Ohře. Bylo nedělní dopoledne a provoz minimální. Na vozovce patrně nedávno položen nový povrch a hlavně samá zatáčka. Prima svezení. Mluvil jsem po výletě s člověkem, který tutéž trasu jezdil před několika lety pravidelně do práce autem tam a zpět a říkal, že jsem to chytnul. On tu silnici pamatuje ještě neopravenou a hlavně ve všední den je tam nával a díky malé šíři vozovky a silnému provozu se v těch místech nedá téměř předjíždět. Takže v závěsu za náklaďáky docela utrpení. Při příjezdu do Ostrova jsem si hlídal jen odbočku do Jáchymova. Už za Ostrovem začal začal terén mírně stoupat a na kraji Jáchymova se začala silnici ještě více zvedat. Pár metrů za cedulí oznamující začátek Jáchymova jsem musel zastavit. Silnice se vinula po jedné straně údolí a na druhé straně na mne doslova vybafl Radium Palace. Hotel v tom místě byl monumentální. Pokračoval jsem dále do centra, překvapilo mne kolik jsem zde viděl lázeňských hostů. Vůbec jsem netušil, že Jáchymov má tak silnou lázeňskou tradici. Pokud se o Lovosicích říká, že jsou dlouhé, tak cíl mého dnešního výletu by jim mohl zdatně konkurovat. Po projetí lázeňské části města se začala vozovka prudce zvedat a počet lidí stejnou intenzitou prudce klesat. V horní části města jsem zaparkoval bez problému na téměř prázdném parkovišti naproti kostelu sv. Jáchyma. Bylo to co by kamenem dohodil od muzea Královská mincovna a bývalého dolu Svornost. Muzeum přišlo na řadu jako první, protože do šachty byl ten den vstup možný až ve 13 hodin. Co mi ale vrtalo hlavou, když jsem stál na náměstí před Královskou mincovnou? Na náměstí v neděli dopoledne 3 Romové pokládali dlažbu a docela jim to odsejpalo. Když pominu otázku proč někdo kdysi stavěl v tak brutálním svahu domy, tak mi ti tři dlaždiči v neděli 10 hodin dopoledne k tomu jinak mrtvolnému klidu dost kontrastovali. Na tom náměstí totiž kromě nich nebyl vůbec nikdo. Jen po průtahu centrem občas projelo nějaké auto či mašina. Domy po obou stranách náměstí, jak říká jeden můj zákazník-mohli by tam točit válečné filmy. Tedy alespoň v některých. Zhruba třetina domů již byla vzorně opravena (z cedulek na fasádách jsem se dozvěděl, že z prostředků EU). Jen jsem si opět v duchu položil otázku, zda by pro ty domy nebylo lepší, kdyby byli zároveň i obydlené. Na mne to působilo, že nejsou.
Návštěvu Královské mincovny doporučuji každému, kdo se do Jáchymova dostane a ještě zde nebyl. Nejsem nijak zvláštní fanda do numismatiky, ale tohle stálo za vidění. Mince z území Čech a Moravy již snad někde od 10. století přes středověk až po současnost. Kde jinde se vám poštěstí to vidět takto pohromadě, další expozice v muzeu byla věnována historii těžby hornin v Jáchymově. V tomto případě se jednalo hlavně o stříbro, dále olovo, arsen, nikl, kobalt a později i smolinec. Údajně díky těžbě stříbra byl Jáchymov v 16. století druhé nejlidnatější město v Čechách. Prohlídka průzkumné štoly v bývalém dole Svornost taky stála zato. Po nasazení ochranné přilby jsem mohl vstoupit stejně jako ostaní do cca 700m dlouhé štoly. I tuto štolu razili především muklové. Upřímně řečeno, vůbec si nedokážu představit, že bych mohl v takovém prostředí nějak dlouhodobě fungovat jako tehdy oni. Ve štole je vystaveno i dobové nářadí. Vrcholem pokroku zde byla sbíječka a jednoduché vrtací stroje. Po prohlídce šachty jsem měl ještě nějaký volný čas, tak jsem natočil Vefro a sjel si na Boží Dar na oběd. Nikdy jsem zde nebyl a lákalo mne vidět jednu z nejvýše položených obcí v ČR. Tady bylo zase lidiček až moc. Samý turista, obec na turistickém ruchu patrně velmi slušně prosperuje. Po chvilce hledání jsem našel volné místo v restauraci Radniční Sklípek a dobře se zde nadlábl. Protože jsem ještě měl nějaký čas k dobru, tak jsem se vrátil do Jáchymova a navštívil ještě pozemek, kde kdysi stával pracovní tábor Svornost. K vidění jsou již pouze základy objektů (jednalo se o dřevěné baráky), celá lokalita je dle dobové rekonstrukce obehnána ostnatým drátem. Zpět k motorce jsem sešel po Mauthausenských schodech, tudy prý muklové docházeli denně do dolu a zpět a taky pro vodu. Tábor neměl vlastní zdroj vody. Výškové převýšení 70m a 260 schodů, některé až půl metru vysoké. Byl jsem po dobrém obědě a při síle, ale tohle bych live zažít nechtěl.
Zpáteční cesta domů proběhla po stejné trase. Tento výlet jsem pojal i jako test ekonomické spotřeby Vefra a max. dojezdu bez tankování. Motor mi vážně zaškytal a zhasl cca 50m od pumpy i když indikátor stavu v nádrži mi hlásil ještě něco k dobru. Dosažená hodnota byla 330km na plnou nádrž na začátku. Takže tímto děkuji svému andělu strážnému. Dotankoval jsem a chtěl natočit motor. Startér se ani nehnul, dost ve mně hrklo. Baterie byla pře týdnem vyměněna za novou, tady problém nebude. Takže mi nezbylo nic jiného než roztlačit. Vím, že u motorů s katalyzátorem a vstřikováním to není to pravé ořechové, ale jít domů pěšky nebo stopem se mi nevážně nechtělo. Naštěstí motor hned chytl a já dojel domů s počínajícím soumrakem. Horší byl ale pocit ztráty důvěry ve spolehlivost Vefra. Nechal jsem později v následujícím týdnu v servisu přeměřit dobíjení a bylo jasno -regulátor dobíjení. Takže od loňského podzimu mám na motorce už třetí, protože ten který tam byl dle servisáka taky nebyl původní. Takže pokud někdy v budoucnosti přijedu na VFR sraz na jiné motorce než na Vefru, tak vězte, že mne motorka už naštvala a šla z domu. Až uvidíte kde mám na motorce uchycené kufry a co vše musím pro odstranění kapotáže podstoupit, tak pochopíte. Celková trasa toho dne byla 400km a výlet patřil mezi ty vydařené.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
{jcomments on}