Ukončovačka 2006

Ukončovací jízda VFR clubu a Motorkářů ze Středočech

(30.9.-1.10.2006)

Na ukončovací jízdu jsme se těšili už od minulého srazu. Konečně… V sobotu ráno nasedáme na naší Veverušku a konečně se chystáme vyrazit do Lysé nad Labem, na náměstí se máme sejít s ostatními Motorkáři ze Středočech a českou částí VFR. Moravská část jede z druhé strany, někteří už dokonce jeli v pátek.

Na náměstí dorážíme po desáté hodině, odjezd je plánován na půl jedenáctou. Několik motorek už je na místě, další ještě přijíždějí. Vítáme se se všemi a pokukujeme po hodinách, abychom už mohli vyrazit. 10:25, jenomže klasika – Jirka opět nestíhá. Voláme mu, ale on je ještě u baráku v Milovicích. Dáme mu tedy patnáct minut a ještě čekáme. Kupodivu pak už to Jirka stíhá. Když dorazí, jede ještě natankovat s tím, že se k nám připojí, až pojedeme kolem. Všichni se následně připravíme k odjezdu, já a Dave jedeme na naší Veverušce první. U benzínky koukáme, dobrý Jirka už má natankováno a zaplaceno.

Po výjezdu z Lysé ale zjišťujeme, že se k nám nepřipojil – nějak to nestihl. Snad nás dožene… Jede nás třináct motorek, s tím, že Mišák nás jede doprovodit jen kousek a pak se odpojuje. Cesta vede přes Semice, Kouřim, Sázavu, Divišov, Vlašim a pak na Seč.

V Sázavě jdeme na oběd, už nás tam očekávají a velké porce chutnají skvěle. Mistr Krémr vypráví o tom, jak si to kde krémoval, připojují se k nám Roman s Péťou a po obídku pokračujeme v cestě.

Celou cestu se jede výborně, sice zpočátku musíme dávat docela pozor na bahno a nepořádek na silnicích – holt podzim a traktory. Ale skupinka se celou dobu drží u sebe, Krémr a Sevenfifty pomáhají na křižovatkách zastavit provoz a já se co chvíli otáčím, pozoruji toho krásného hada motorek a počítám stroje, abych věděla, zda jsme všichni.

Odpoledne dorážíme do kempu U Letadla, kde už na nás čekají další motorkáři, včetně Jirky, který jel úplně jinou trasou, než mi ostatní. J Sice jsme kemp nejprve nemohli najít, ale Jirka nám pak vyjel naproti a našli jsme to.

Z kempu vyjíždíme na společnou vyjížďku, kterou vede Drupi. Já sundávám rukavice a beru si foťák. Broučka připravuji na to, že se budu vrtět a stoupat si, abych mohla fotit. Souhlasí a vyrážíme. Hned od začátku nenechám foťák odpočinout a tvořím jeden snímek za druhým. Většinou koukám víc za sebe než před sebe a občas si stoupnu, aby fotky stáli za to. Brouček si nestěžuje, prý to není ani moc znát. Začínám si pohrávát s myšlenkou, jak by se asi jelo, kdybych seděla čelem vzad. No, někdy příště to snad vyzkouším.

Počasí nám celou dobu přeje, jen později už je sluníčko docela nízko, takže se nedá fotit vždy.

Později dorážíme zpátky do kempu a řešíme ubytování. Je docela chladno, takže místo stanů volíme ubytování v budově, někteří v chatce. Platíme 150 Kč za noc na osobu, pokoje jsou docela fajn.

Dole je kvůli nám otevřená hospoda, takže nastává čas pořádně se občerstvit. Někteří pivem, jiní colou, kafem a podobně. Debatujeme, my řešíme ještě prodej triček a registrace do klubu. Později večer se koná porada VFR clubu. Volí se předseda a místopředseda clubu. Za předsedu je zvolen Sonny, za místopředsedu Dave, nikdo jiný se do toho nehrne. Dále se jedná o zimním srazu, Radek by snad mohl zajistit nějaký sál, hudbu atd. Jevíčští Orli navrhují, že kdyžtak by to šlo i u nich. Dále padl návrh na to, abychom vyrazili na okruh. Dáme si za úkol zjistit o tom víc, kolik to stojí, jaké jsou podmínky, zda by se to dalo spojit s Hondou a podobně.

Po poradě se už rozbíhá volná zábava, diskutuje se, hraje se kulečník i fotbálek. Krémr vypráví, Jirka nám čte vtipy… Navíc Krémr složil speciální báseň přímo na tomto setkání, takže nám jí všem recituje. Prostě paráda.

My se konečně dostáváme k tomu, abychom si dali nějakou večeři. Kuřecí plátek se šunkou a sýrem i hranolky byli vynikající. Pak ještě hostinskému hlásíme, kolik lidí bude chtít ráno snídani.

V neděli ráno na nás v půl deváté čeká pečivo, talíř plný šunky, salámů, sýrů, másla, medy a marmelády. A teplý čajík. Vděčně hltáme snídani, někdo dřív a někdo později.

Někteří odjíždějí poměrně brzo, na obloze je dnes pořádně zataženo a brzo po snídani již začnou padat malé kapky.

My vyrážíme zpátky mezi posledními – já a Dave, Roman a Péťa a Jirka. Jirka volí nejkratší cestu, aby moc nezmokl, my volíme o něco delší, abychom se ještě trošku projeli.

Domů dorážíme krátce po poledni, cestou sice místy trošku pršelo, ale dorážíme relativně suší. Promočené nemáme nic.

Jsme rádi, že jsme dobře dorazili a už teď se těšíme na zimní – pravděpodobně vánoční – setkání. Takže brzy na viděnou…

Mája (02.10.2006)