VFR club a krémovačka Šumavou
- Podrobnosti
- Kategorie: Motocyklové akce
- Zveřejněno: 2. 8. 2006 0:00
- Napsal Roman Bláha
- Zobrazení: 3988
První VFR jízda může začít
Zdejší cesty velmi dobře znám a tak jsem si drze vlezl dopředu. Musím si znovu postesknout, že místo původních cca 40 motorek s těmi třemi magickými písmeny na bokách vyjely jen čtyři a jedno GSX 1400. Cestou se to však ukázalo jako šťastné řešení. Nedokážu si totiž představit, že bysme tuhle šumavskou trasu o velikosti XXXL absolvovali ve stejném tempu, jako byl přejezd všech veeferek na letiště. To bychom možná byli na cestě ještě dnes :-)
Cesta po HD se nesla v duchu padesátikilometrové rychlosti, ale za její značkou se rychloměry usadily na číslici zhruba dvaapůlkrát větší. Prostě, jak by řekl Mr. Krémr, pohoda Oakland. V Katovicích jsme ještě natankovali a já dostal malé napomenutí ohledně rychlosti v zatáčkách a to včetně vyčtení toho, že si Dave v jedné zatáčce trošilinku ubrousil boty (tak to chodí, když nemáte boty, ale lodě).
Ve Strakonicích jsme nabrali kurz Vimperk a těšili se na tu super krémovačku. Přece jen, tohle je jeden z mých nejoblíbenějších úseků a tak jsem si nemohl odpustit to tady trochu nepustit. Tak mě napadá, že bych měl představit posádku. Jel jsem já + Petr, Dave + Mája, Roman + Petra, Blixx a Jarouš. Roman s Peťou jeli na GSX 1400, motorky nás ostatních snad představovat nemusím :-)
Slunce, seno, VFR
Na trase Strakonice – Vimperk leží při cestě vesnice Hoštice, kde jsme se samozřejmě museli zastavit a udělat památeční foto. Trochu jsme váhali, jestli se vyfotit u Škopků a nebo u místního JZD, ale onen vjezd a brána k chloubě Hoštických zemědělců byl hřích nevyužít. A tak jsme všechny čtyři VFR postavili krásně do řady a udělali ono foto. Jen Roman na GSX 1400 se slzou v oku nejdřív záviděl a pak nakrémoval před nás :-)
Lipno a okolí
Další stopy našich pneumatik jsme otiskli do rozpáleného asfaltu ve směru na již zmíněný Vimperk a dále pak na Strážný. Zatáčky to byly vskutku velkorysé a tak jsme si ani nevšimli, že jsme Davovi a Romanovi trochu poodjeli. Na vině nejsou až tak jejich batůžky, jako spíš pocit ohleduplnosti k nim. Před …… jsme se zase všichni sešli a přes …. a … jsme si to namířili k Lipnu. Zastavili jsme se vlastně až ve Frymburku, kde jsme si obešli to pidi náměstí (tím jsme splnili limit fyzické námahy před infarktem) a po zmrzce popojeli cca 300 metrů k přívozu přes Lipno. Ten naštěstí včas přijel, my se nalodili a v očekávaní minimálně hodinové plavby přes Lipno se pracně vysoukali z motohadrů. Že to byla chyba jsme poznali ihned po vyplutí. Přívoz se totiž nevydal na široký Lipenský obzor před námi, ale na nejbližší břeh schovaný za rohem – no prostě podraz.
Po velmi, ale fakt velmi rychlém oblečení a následném vylodění jsme se vydali na Vítkův kámen, odkud nám Dave slíbil vidět Alpy. Sice tak nějak opomněl zmínit, že k němu nejdřív musíme dojet po silnici krásně pocukrované čerstvým štěrkem a pak pěšky vyšlápnout ten megakopec (čímž limit fyzické námahy totálně přešvihneme). O tom, že pak ještě musíme mobilem zavolat kastelána, který tam na nás do půl sedmý samozřejmě nečeká a taky nečekal, se raději zapomněl zmínit úplně :-) Cesta nahoru tedy udělala menší radost snad jen mě a Romanovi, protože jsme se rozpomněli na naše exendura. Zbytek výpravy nadšen nebyl a nic na tom nezměnil ani fakt, že u pěšinky na rozhlednu dozrávaly borůvky.
Cestu zpět jsme se tedy zvolili jinou a když řeknu, že byla nejen 10x horší, ale i 10x delší, tak snad to účastníci zájezdu potvrdí. Naštěstí tam nikdo z nás neprorazil gumu, neztratil se a ani vlivem bloudění nechtěně neemigroval.
Zatáčka střídá druhou
Po najetí zase na asfalt (díky bohu za něj) jsme to vzali přes … na Český Krumlov a pak do Č. Budějovic. Byla to úžasná krémovačka, skoro by se dalo říct „zatáčkový ráj“. Pořád vidím, jak nás pět krájí ty zatáčky a taky to, jak Blixx pěkně vysedává. Kdo by to do něj řekl. Vypadá na rozumnýho a klidnýho chlapíka ve středních letech, ale posaďte ho na motorku a je z něj rázem divoch. Nejvíc se mi líbila představa, že by s nim chtěl nějakej mlaďas závodit a pak náhodou uviděl Blixxe s jeho plnovousem bez helmy. Asi by se divil, kdo že mu to nandal :-)
No nic, jedeme dál. Celou tuhle krémovačku nakonec předčasně ukončila bolest Májiných zad a to kvůli měkčímu centrálu Mr. Davea. Domluvili jsme se tedy, že pojedem mnohem klidněji. Já tedy zase nechal kluky trochu poodjet (tentokráte to ale nebylo záměrně) a pak se za nimi vydal na menší stíhací jízdu. Můj plán bohužel překazily až dvě pomalu jedoucí dodávky. Po několika dlouhých a nudných kilometrech se konečně ukázalo místečko k předjetí, leč kluci už byli dávno v tahu. Nastala tedy větší stíhací jízda než obvykle. Silnice se tou rychlostí hooooodně zúžila, jenže kde nic, tu nic. To už jsem byl za Č. Budějovicemi a smažil podle plánu na Hlubokou nad Vltavou, Týn nad Vltavou a Milevsko. Můj soukromý závod ukončil až Dave. Prý jsou v Písku, kdežto já za Týnem n. V. – tak tohle nám trochu nevyšlo. Od této chvíle už jsem jel mnohem pomaleji. Aby ne, byla už skoro tma a oni byli úplně na jiné silnici a v tuto chvíli i v jiném okresu :-)
Konečně v kempu
Posledních 30 km bylo spíš utrpení, protože do Milevska byla jedna objížďka a navíc tma ve mně probouzí strach z menších i větších živočichů pohybujících se v mém směru jízdy. A tak jsem si plul pod stmívající se oblohou pohodovým kilem. Po příjezdu do kempu jsem si hned všiml, že zbytek výpravy už dorazil a tak jsem jim šel trochu vyčinit. Ale co, jedna věc je jistá. Takhle vyjížďka byla prostě super a to jak po stránce megaslušné kvality silnic a mnoha technických zatáček, tak po stránce zúčastněných lidí. Kluci a holky, děkuju :-)
Sonny
PS: Kam pojedem příště?