Po poměrně dlouhém čekání, které jsme si zpestřili pojídáním jednoho balíčku poslední záchrany v podobě slaných brambůrků, jsme se nakonec dočkali odtahovky. Řidič odtahového vozu nám jen sdělil, že zrovna jede od nějaké nehody. Auto a hlavně plošinu měl celou od oleje, všechno špinavé a hlavně klouzavé. Nicméně nakonec Dave, Bendys a ten řidič naší R1 naložili a přikurtovali. Bednysovi jsme byli fakt vděční za pomoc. Po naložení na odtahovku jsme se s ním ale rozloučili a on se také vydal konečně domů. Nás čekala cesta do Brna.
V Brně v servisu (jméno nevím) jsme se setkali s velice „ochotným“ pánem, který nám sdělil, že tohle oni fakt nedělají. A tak jsme po domluvě s Larrym dojeli odtahovkou k němu domů. Motorku jsme „ubytovali“ v garáži a Larry nás zachránil už tím, že nám dal něco k pití. Mezitím nám Kuba poslat číslo na svého kolegu Honzu Křemečka a tak mu Dave mohl zavolat. Honza nám poradil jeden servis, ale nevěděl tam číslo. Nicméně u Larryho na netu jsme číslo naštěstí našli a zavolali. Servis sice nemá oficiálně otevřeno, ale prý nám to udělají, když tam přijedeme.
A tak jsme se opět vydali do garáže, kde jsme s jeho vydatnou pomocí sundali zadní kolo. Larry nás pak odvezl do Slavkova do servisu, kde nám ochotní pánové kolo hezky opravili, dali tam knot (který my jsme zkrátka nemohli nikde sehnat) a ještě si za to řekli jen částku kolem 150 Kč. (Což je úchvatné v porovnání s desetinásobkem, který jsme zaplatili za odtahovku.) Pak nás Larry zase odvezl zpátky. Namontovalo se zadní kolo, my jsme se opět plně oblékli a naložili motorku a mohli jsme se vydat domů.
Někdy v hodně pozdních odpoledních hodinách (odhadem kolem šesté) jsme se zastavili dokonce i na něco k obídku. A pak už jsme šupajdili dál. Cestou jsme potkali jednu nehezkou nehodu motorky a pak ještě pořádný slejvák. Když jsme vjížděli do Chlumce, tak se spustil pořádný liják. Zastavili jsme na chvilku na benzince, Dave natáhl nepromok a pak jsme pokračovali dál. Čekat, až déšť přestane, by nemělo cenu. I tak jsme se za stálého deště dohrabošili domů až někdy po desáté, do pelechu ještě mnohem později. Promočení, utahaní a poučení… Seženeme si nějakou sadu na opravu gum, ať jí máme po ruce. Celkové zpoždění oproti původním odhadům činí tak 6 hodin a to je už přece jen docela dost. Ale ještě jeden poznatek z té cesty máme. Pořád se najdou dobří lidé, kteří jsou ochotní člověku pomoci. A za to jsme opravdu moc vděční, zejména Larrymu, který pro nás udělal maximum (dodatečně ještě jednou děkujeme a omlouváme se, že jsme tě vytrhli z tvé práce a zabrali ti prakticky celé odpoledne), ale také Kubovi a Honzovi, bez nichž bychom ten správný ochotný servis nenašli, a klukům ze servisu, že nám v neděli pomohli. A děkujeme také Shakerovi a Bednysovi za jejich pomoc a morální podporu.

Mája

PS1: Siesta na dálnici s chipsama byla zajímavá, ale příště zvolíme raději jiné místo… A píchat gumy u toho taky nemusíme.
PS2: 4 dny před touto „akcí“ se podařilo píchnout i předek.
PS3: Nejvíc člověka štvalo, že kdybychom u sebe měli nějakou sadu na opravu gum, tak jsme to mohli vyřešit během chvilky. Ještě štěstí, že jsme nikam nespěchali.