778 km za jeden den

Podrobnosti

Kategorie: Cestopisy

Zveřejněno: 12. 3. 2013 22:01

Napsal scalla

Zobrazení: 2324

Celá tahle akce vznikla tak nějak z hecu. Původně to také mělo být 1000km mimo dálnice. Kritérium je jediné. Co nejvíce zatáček. Po zkušenostech ze svých předchozích výletů jsem však začal při plánování uplatňovat trochu pesimističtější odhady jízdní doby. Tisíc kilometrů by se odhadem ujet dalo, ale bylo by na to potřeba zhruba 17 hodin času. Znamená to vyjet hodně brzy ráno a vrátit se hodně pozdě. A celou cestu se držet itineráře. Žádné přestávky na focení, kecání, cíga a když, tak minimální. Pauza na oběd, řekněme hodinu. Ale i tak je plán velmi napjatý.  A vzhledem k tomu, že mí parťáci nechtěli vstávat ve čtyři, trasu jsem navrhl kratší s tím, že vyrazíme v sedm ráno.

Jedu z Příbrami, takže mne se vstávání něco po páté týká. Hlad moc nemám, ale snažím se nafutrovat, co to jde. Den bude dlouhý a kdo ví, jestli se dostaneme na oběd. S časem na oběd sice počítám, ale…
V pět patnáct slezu do garáže, nastartuji motorku a zakrátko již uháním po R4 slunečným ránem směrem ku Praze. Předpověď slibuje hezké počasí po celý den, byť maximální teploty nemají přesáhnout 18 stupňů. Aktuálně teploměr na motorce ukazuje stupňů necelých pět a já začínám litovat, že jsem si nevzal teplou vložku do bundy. Ale utěšuji se, že za pár hodin už bude teplo.
Na  Cukráku zabočuji k Agipce, kde už na mne čekají Ondra s Honzou, oba na Suzuki SV1000. Dobírám palivo do plna a vyrážíme po Strakonické dolů, kde za Berounkou sjíždíme směrem na Radotín a Dobřichovice. Silnice je takhle po ránu nezvykle prázdná, takže cesta rychle ubíhá a zanedlouho již klopíme první zatáčky kolem Karlštejna na Beroun. Ten projíždíme směrem na jihozápad do Zdic a po silnici  II/236 a II/227 přes Rakovník míříme na Louny. Tady se napojujeme na silnici I/7. S ohledem na sobotu je provoz stále minimální, takže na široké a rovné silnici nasazujeme cestovní tempo 120-130km/h. Panorama Krušných hor se před námi rychle zvětšuje. Po okruhu projíždíme Chomutov a dále po silnici I/7 stoupáme na Horu Svatého Šebestiána. Pěkný úsek. Široké zatáčky, ve stoupání pruhy pro předjetí. Pouze nízká teplota brzdí naši chuť motorky pořádně naklopit do zatáčky. Teplota je necelých osm stupňů, takže máme obavy, abychom mašiny nepoložili zcela. Těsně před hraničním přechodem tankujeme. Kluci dávají cígo a klepou kosu. Sluníčko svítí, ale začalo foukat. Oblečení podcenili ještě více než já. Na rozdíl od nich mám pod bundou aspoň fleesovu mikinu. Předpověď na neděli slibuje další oteplení, takže Honza láme Ondru, aby s ním jel zítra dát pár kolínek na Dubou.
Konec pauzy. Sedláme stroje a hned za přechodem odbočujeme vpravo po silnici S216. Silnice se krásně klikatí údolím potoka, provoz minimální, jen tu a tam dojíždíme nějaké auta, které nás však ochotně pouštějí před sebe. Snad ten asfalt by mohl být lepší. I když do středočeských tankodromů to má naštěstí pořád ještě daleko.

U Olbernhau se stáčíme k jihu. Před Marienbergem najíždíme na místní silnici, která nás navede na silnici S216. Následně se napojujeme na místní S219, která se opět krásně klikatí německou stranou Krušných hor. Kousek za Schmalzgrube děláme přestávku. Ve stanici jsme si všimli parního vlaku, takže zastavujeme ve stráni nad tratí a čekáme, až vlak pojede. Dává si pěkně na čas. Rozhoduji se tedy slézt po louce dolů a udělat fotky z bezprostřední vzdálenosti. Čekáme možná deset minut a vlak pořád nejede. Zanedlouho neodolají ani kluci a tak za chvíli ležíme v trávě všichni tři a čekáme na vlak. No konečně. Lokomotiva profuní kolem. Vagóny jsou plné mávajících lidí, všichni se culí a vypadají velmi spokojeně. Vlak zmizel za zatáčkou a my se drápeme zpátky k motorkám. Nechali jsme tady 45 minut a před námi je cesta dlouhá. Chci nastartovat a startér ani necvakne. Poněkud mi zatrne. Vypnu a zapnu klíček. Nic. Začínám přemýšlet, koho poprudím s odvozem motorky. Ondra se ptá, jestli nemám zmáčknutý chcípák. Mám. Vůbec netuším, jak se mi ho podařilo zmáčknout. VFRka startuje na  první šup.  Pokračujeme po S265 do Barensteinu, kde odbočujeme doleva přes koleje. Krásná silnice se klikatí do kopce mezi domy. Jen je to tady trošku zanedbanější. A hele! Tak cigoši už bydlí i v Německu?! Jo, teď zjištuji, že ne. Že jsme spolu s železnicí přejeli také hranici a jsme ve Vejprtech. Tak to už se nedivím. Ale silnice je parádní. Míjíme vodní nádrž Přísečnici a odpočujeme na silnici II/233 směrem na Měděnec.  Zvláštní silnice. Na jedné straně pohraniční hory, na druhé straně luxusní výhled na elektrárnu Prunéřov. Stavíme na pár fotek, kluci dají cígo. Silnice nás dovede až na Boží dar, kde točíme po I/25 na Jáchymov. Tady poznávám svou chybu v plánování, když odbočíme na Albertamy. V mapě to vypadalo jako silnice II třídy, takže jsem ji upřednostnil před cestou do Jáchymova. Chyba. Silnice byla tragická. Místy sice nový asfalt, ale velmi homeopaticky.  Takže jsme střihli zatáčku a za ní šlus. Znova tankodrom. Být spravená, mohlo to být pěkné svezení. Po silnici II/219 doskáčeme až do Kraslice. Tam stavíme na Agipu na benzín. Kluci chtějí nějakou pauzu na jídlo. Je poledne  a před sebou máme zhruba 2/3 cesty. Ptám se, jestli chtějí do hospy, ale že to vezme další čas. To uznávají, takže nakonec to řešíme Krokoušema (Crocodille) z pumpy. Honzovi s Ondrou se moc nechce, prý je bolí zadek. Na pumpě prosedíme půl hodiny. Honza už moc Dubou neřeší. Ale nedá se nic dělat. Musíme dál. Po II/210 zanedlouho přejíždíme hranici zpět do Německa. Z Klingenthalu  jedeme po B283 a kolem hranice se vinoucí B92. Míjíme Schonberg a jsme zase v Čechách. Před Chebem najíždíme na silnici I/6 a jsme zase v Německu. Připadám si jako v té hře od Svěráka/Smoljaka – jdu na sever, a jdu na jih... .-)) Ale ježdění po jedničkách není naším cílem, takže hned za hranicí najíždíme na místní ST2178 a za Neualbenreuthem si užíváme zatáčky na ST2174. U Tishenreuth se po ST2173 opět blížíme hranici a dále ji kopírujeme po ST2154 přes Weidhaus, kde křižujeme dálnici D5 do Furth im Wald. Jo, kdeže ty časy jsou, Rozvadov/Waidhaus, Folmava/Furt im Wald. Tady stály kilometrové fronty, které čekaly na zprocesování milostpány celníky. Jako kluk jsem obdivoval řidiče kamiónů. Když jsem po letech viděl ty nekonečné kolony, spíš jsem je litoval. Kousek za Furth im Wald dělám další pauzu. Kluci cígo, nějaké drobnosti z batohu k jídlu. Honzu už myšlenky na zítřejší Dubou přešly.  Skučí, že nemůže vymáčknout spojku a jede celou cestu na trojku, aby nemusel řadit. V tom má štěstí, že litrové SV toho pobere docela dost. A že už nemůže... A jak je to daleko... Ondra zkušeně mlčí. Přeci jen už jsme spolu něco kilometrů namotali, takže ho jet tak něco nevyvede z míry. Navrhuji Honzovi, jestli se nechce vrátit po dálnici do Prahy. Nakonec se rozhoduje pokračovat dále.  Takže po ST2161 a ST2140 přijíždíme k Bad Kőtzting, kde se napojujeme na silnici ST2132 do Arnbrucku. Tam nás již čeká další bonbónek. Silnice se kroutí zpět k šumavských kopcům do chráněné krajinné oblasti Bayerische Wald. Po ST2326 překonáváme hřeben a sjíždíme do Arrachu, odkud vede krásná silnice ST2154 směrem k Velkému Javoru a ArberSee. Tady je pěkná vyhlídka s parkovištěm a malou kamennou rozhledničkou. Slunce se chýlí k západu. Ondra fotí, Honzovi je všechno jedno. Cestu kolem Javora tedy vynechávám a sjíždíme rovnou dolů na Bayerisch Eisenstein a Železnou rudu. Tam stavíme na Benzině, bereme palivo. Taky toho začínám mít dost. Dávám si BigShocka. Kluci cígo. Honza se ptá, jak je to daleko. Nevím přesně, ale říkám, že už jen kousek. Ve srovnání s tím, co jsme už ujeli.  Nedaleko se baví partička motorkářů na sportech od Klatov. Asi si byli taky pojezdit na hezkých cestách. Ale určitě nebudou mít v zadku najeto, co za dnešek my. Z Železné Rudy je silnice také opravená a bylo by to pěkné svezení, nebýt únavy. Avšak vím, že Honza je hotový mnohem více a to mne motivuje. Je to fajn jezdit ve více lidech. Nic tak nepotěší jak neštěstí druhého.  Za Hořákovem se už silnice napřimuje a Šumavu necháváme za zády. V Klatovech zabočíme na Nepomuk po silnici II/191. Moc to tam neznám a trasa je taky naplánovaná jen podle mapy a zatáček. Do Nepomuku však nejedem, odbočujeme na silnici II/117. Tady nastává psychologický zlatý hřeb dnešního dne. Silnice stojí za prd. Rozdrbaný asfalt, díry, štěrk. Pomalu se stmívá a v lese je už docela tma. Ondra má navíc na helmě tmavé plexi. Proklínám české cesty a snažím se nehodit tlamu. Pak se najednou začnu řehtat do helmy jak blázen, když si představím Ondru, jak vejrá přes to tmavé plexi a Honzu, jak na mne nadává s rukou neschopnou vymáčknout spojku. A za chvíli se řehtám znova, když asi potřetí míjíme ukazatel s údajem „Nepomuk 20“. Představuji si, jak kluci musí nadávat, když pořád Nepomuk dvacet a Nepomuk furt nikde. Chudáci netuší, že tam nejedeme a že ho v podstatě objíždíme. Ale nakonec zdárně a bez nehody dojedeme do Blovic a odtud už je II/117 slušná až na I/19, která je naprosto prímovní. A tady už to dobře znám. Spálené Poříčí, Hořehledy, pár krásných zatáček před Borovnem, Míšov, Věšín, Rožmitál. Tady zatáčíme na Příbram. Je večer, tak už v těch obcích padesátku extra nehlídáme. Ve 22:00 stavíme motorky na malé pumpě VS Petrol v Příbrami. Benzín radím nebrat a počkat buď na OMV na Evropské nebo na AGIP na začátku R4, kde bývají i dobré ceny. Tak se kluci vyvalují na zem a dávají po cígu. Ptám se, jak se jim jelo. Když popisují hrůzné zážitky z II/117, kolikrát jim to ujelo na štěrku a deprese z cedule Nepomuk 20, znova se řehtám jak blázen. To kluky rozesměje, tak tam sedíme na pumpě a řehtáme se jak pitomci všichni tři. Já to mám domu co by šutrem dohodil, oni si dají ještě krátkou etapu po R4, kterou jsem absolvoval ráno. Ale jednak je to už kousek, provoz žádný a hlavně, Honza nebude muset mačkat spojku
Dny jsou dlouhé. Slunce už sice zapadlo, ale kutálí se tam někde nepříliš hluboko pod obzorem a prosvětluje nebe svými paprsky. Navíc je teplo, takže cesta domů bude v pohodě. Najeli jsme 778km za patnáct hodin, tj. rychlostním průměrem 51,86 km/h.
Do postele padám v jedenáct. Myslel jsem, že usnu jak dudek, ale opak je pravdou. Převaluji se celou noc a v neděli se vyvaluji nezvykle dlouho. Kolem poledne píšu SMS Ondrovi, jak je. Říká, že je úplně hotový. Ptám se, jestli jedou na tu Dubou dávat kolínka. Prý ne. Honza je úplně mrtvý, čtrnáct dní nechce motorku ani vidět a víckrát už s námi nejede.
Poklona, pokud jste dočetli až tady. Není to moc záživné čtení, stejně jako ta jízda, která je spíše hec a zkouška, co kdo snese, než aby si to člověk vyloženě užil. Na druhou stranu, krásně se vzpomíná.
Akci jsem popsal jako podklad pro případné rozjímání, kolik se toho dá za den ujet. Na různých fórech se čas od času objevují návrhy na 1000km za den nebo kolem něčeho za den. Ano, ujet se to dá. Jsou tady takoví, co ujeli i více. Ale jsou velké rozdíly, kudy se jede. Po dálnici není problém ujet i hodně nad tisíc km za den. Je to neskutečná otrava, nuda, motorka žere hromady benzínu, guma se placatí. Ale jde to. Na jedničkách se dá ujet taky dost, i když s rizikem pokuty a černých puntíků, protože na jedničkách rádi griluji čerti. Kombinace jedniček a okresek může také hodit slušný denní průměr a už to není taková nuda. Jakmile se však silnice zakroutí do silnic nižších tříd, vedoucí přes obce nebo do hor, případně se zhorší povrch, jdou rychlostní průměry prudce dolů. Tenhle „cestopis“ budiž důkazem.

Komentáře

0 #4 Tomáš 2012-01-08 12:41

Pěkné čtení a velký dík že se tady na stránkách něco děje.

0 #3 Tomáš Mazur 2012-01-07 16:25

Ahoj chlopi. No Víťo, to víš. To se furt jelo, jelo, jelo... pomalu ani psát nebylo o čem. A taky to bylo rozepsané dva roky. (to se pozná, že mám ještě tu VFR nálepku :-)) Pak jsem zase nemohl najít těch pár fotek, které jsou v originále ještě na papíře.
Tož Vlado, když děláš taky takové kokotiny, že bychom dali těch 1000km? Ale Rosťu neznám, bo v Rožnově (na srazu) jsem ještě nebyl.
SV-čkáři nejsou chudáci. Ono to SV je docela pohodlná motorka. Akorát Honza to podcenil. To víš, na takové štrece to je mraky zatáček. A spousta mačkání spojky. To není Dubá nahoru, dolů, nahoru a dvě hodiny kafrání na pumpě.

0 #2 Vítězslav Herman 2012-01-07 15:52

pěkně se to čte,jen se mi podle článku zdálo,že jste najeli tak kolem 400km a né přes 750..... :) ....ale pěkná poznávačka pohraničí !! :)
p.s. chudáci SV-čkáři.....

0 #1 Vlado 2012-01-07 14:31

tome,
uplne s tebou citim, CELOU CESTU JSEM S VAMI PROZIL. stejne magoriny delame i my. mam tandemistu Rosťu (mel bys ho znat z Rožnova) ten vzdy planuje cesty a ja se jako blbecek k nemu porad pripojuji. no o mne az tak nejde, ja to zvladam, ale moje alenecka, ta nas pak proklina! a s tim cernym sklem jsem na tom stejne jak ten tvuj kamos. akurat mam stejnou priblbu s aleneckou, tak kdyz jedeme spolu tak jak se setmi, tak si ju s ni vymeni. ale kdyz jedu sam, tak vidim velky PRD!
motrkarum a motorkam a najetym km zdar

• Předchozí
• Následující