Podrobnosti

Kategorie: Tipy na výlet

Zveřejněno: 28. 3. 2021 15:46

Napsal Jirka72

Zobrazení: 2159

 Pojedeme na výlet a docela se projedeme, tak pokud máte toulavého ducha, jste vítáni. Po mém předloňském výletě do Jáchymova jsem znovu chytil slinu na pořádnou projížďku v rámci ČR a znovu podél hřebenů Lužických a Krušných hor. Tentokrát až k nejzápadnější výspě ČR. Večer před startem jsem si pořizoval poznámky pro navigaci. Jako stará konzerva cestující bez GPS navigace si vždy napíšu pár navigačních bodů, především z oblasti cíle, který hledám. Pro tento okamžik to mělo být město Aš a nejzápadnější bod ČR na státní hranici s Bavorskem.

Ráno jsem si musel přivstat, neboť do cíle jsem to měl zhruba 300 kilásků a pokud jsem tam chtěl být v nějaký slušný čas, tak není jiná možnost. Start ještě za tmy, konec léta je bohužel na dohled. Trasa z větší části jako loni-Děčín, Ústí, Most, Chomutov. Navíc jsou Karlovy Vary a Aš. Tedy řeknu vám, při pohledu na mapu není ta naše republika nijak velká, ale když tak sedím několik hodin v sedle a jedu stále na západ, tak mi to chvilkami přišlo nekonečné. Nedokážu si představit jízdu po legendární Route 66 v Americe.

Až po Ostrov jsem trasu znal, Vary jsem zdolal bez potíží a asi nejhezčí část trasy mne čekala právě zde. Z Varů až téměř do Fr. Lázní jsem mohl jet po dálnici D6. Neděle dopoledne, minimální provoz a žádné úseky v opravě. Svezení jedna báseň. U Františkových Lázní odbočit na Aš, vše jde jako po drátkách a kolem desáté stojím v Aši na náměstí. Rozhoduji se jít nejdřív k nejzápadnějšímu bodu republiky a když zbyde čas, tak ještě navštívit místní muzeum Ašska.

Dle poznámek z itineráře parkuji na konci asfaltky kousek za městem. Dále po polňačce pěšky. Spoléhal jsem na místní turistické značení, ale ne a ne jej najít. Po asi 40 minutách chůze v kombinéze ve mně začalo klíčit podezření, že je něco špatně. Začínám se v kombinéze potit, slunko začíná připalovat a cíl v nedohlednu. Tak jsem se vrátil k mašině a zkusil druhý pravděpodobný směr, ani tentokrát jsem nenarazil na turistické značení. Že jsem i tentokrát fakt mimo plánovanou trasu mne upozornila cedule označující svobodný stát Bavorsko a značení začátku obce v němčině. Tak dnes mi asi není souzeno.

Otráveně se vracím k motorce, kašlu na to. Jede se do města. Zaparkuji před objektem bývalé prvorepublikové hasičárny a jdu se kouknout na regionální muzeum Ašska. Pokladník a průvodce v jedné osobě byl pán kolem šedesátky a opravdu nebyl v tom muzeu jen do počtu. Byla to hotová studnice vědomostí o daném regionu. Dal mi další zajímavé tipy na výlety do okolí města, které jsem z časových důvodu nemohl realizovat. Expozice vcelku zajímavá, ale co mne osobně nejvíce zaujalo byla vitrážová okna v jedné z místností. Prý se jedná o jedny z nejkrásnějších oken v rámci ČR. V muzeu jsem strávil cca 90 minut a protože bylo lehce před třetí odpoledne, byl pomalu čas na návrat domů. Své nutriční potřeby jsem tentokrát v rámci úspory času uspokojil bagetou a minerálkou z místního marketu. Takže vzhůru do sedla. Cestou mne ještě čeká tankování. Na dálnici do Varů snad nebyla ani duše. V mysli mi rezonuje otázka. Proč tady na konci světa je tak pěkná dálnice bez děr a není třeba někde poblíž mého bydliště, kde bych ji mohl používat? Cestou zpět se už hlásila únava sedacích partií. Vrtěl jsem se na Vefru a nejradši by jsem si na motorku lehl a řídil v leže. Jako na zavolanou přišla krásná zatáčkovitá partie trasy mezi Ostrovem a Kláštercem nad Ohří, kdy trasa silnice kopíruje Ohři. Moc hezký úsek. Před Mostem jsem oproti původnímu plánu odbočil na Horní Jiřetín, že se zkusím ještě mrknout na zámek Jezeří. Dle studia map předchozí večer by nad zámken mělo být prima místo na focení údolí pod ním. Dojel jsem na parkoviště k zámku, ale ouha. To co na mapě vypadalo jako klasická asfaltka byla pouhá lesní cesta pro turisty. Tak fotečky zubožené krajiny pod zámkem nebudou. Snad někdy příště. Tak a teď už šupem na Ústí a Děčín. Ten mám rád, protože kromě vzpomínek na léta studií v tomto městě to odsud mám domů už jen hodinku jízdy a to nejen tak ledajaké, ale svezu se po pěkné silnici v oblasti Českého středohoří a Lužek. Domu jsem dorazil večer, hýžďové svalstvo poněkud prkenné, ale v duši široký úsměv.

P.S. Až dodatečně doma při podrobném studiu Aše jsem zjistil, že jsem chybně zaparkoval a pak už jen bloudil. V paměti jsem měl uloženo, že budu parkovat u vlakové zastávky na kraji města, ale co už jsem nezjistil, že v okolí jsou zastávky dvě a já zaparkoval u té vzdálenější a špatné. Takže někdy příště znovu a lépe. Třeba takový Cheb je taky zajímavý a do Aše už to není také daleko.

{jcomments on}

• Předchozí
• Následující