Téma:

Vážení přátelé jedné stopy!
Před časem byla tímto serverem vyhlášena soutěž o nejlepší článek. Moc jsem se jí chtěl zúčastnit v řádném termínu, ale bylo toho kolem mne v té době opravdu hodně, a tak nějak nebyl čas. A to i přesto, že jsem téma na svůj článek našel již dávno před tím. Toto téma se mi stalo skoro osudným. A to bohužel nejenom mně, ale i mojí drahé polovičce. Vše začalo opravdu nádherně a malebně. Jednoho krásného srpnového rána jsme se na benzínce sešli s pár kamarády a s nabalenými motorkami jsme vyrazili směrem Zell am See. Naše fantastická dovolená pokračovala přes Gerlos, Timelsjoch, Lago di Garde až za Italské město Livorno. Od domova jsme v tu dobu najeli skoro 2000 kilometrů a já byl v sedmém nebi. Ubytování nám sice moc nevyšlo (nikdy nejezděte do Itošky, když mají domorodci prázdniny), ale nálada byla výborná, pizza kulatá a sluníčko svítilo. Asi čtvrtý den u moře a asi 8mý den naší cesty jsme se rozhodli, že si zajedeme na malý výlet do nedaleké Pisy. Podívat se na ten šikmý domeček. Proč je na šikmo mi bylo po pár dnech jasný. S ničím si tam moc hlavu nelámou, takže je docela divný, že to ještě stojí)) Ale to bych předbíhal. Bylo strašné vedro, Pisa byla vzdálena asi jenom 40 kilometrů a my se rozhodli jet jenom v kraťasech, pantoflích a tričku. Doma jezdím v kombošce snad i pro rohlíky, ale tady se to prostě nedalo... Hlavně kvůli lezení po památkách. Určitě tuhle zásadu občas taky moc neradi porušíte, když to prostě jinak nejde... Vyrazili jsme.. Objevili jsme naprosto fantastickou zatáčkovitou trasu směrem k Pise. Jeli jsme mimo dálnici a hlavní tah a opravdu jsme si to užívali... No a blížíme se k vyvrcholení. Asi v polovině cesty jsem se kolegům trošku vzdálil a jel mírně napřed.. Předjížděl jsem domorodce, kteří jsou mimochodem na motorkáře hodně zvyklí a nedělá jim vůbec problém pustit motorku a bezpečně na ní reagovat, a pokračoval jsem k našemu cíli. V Itálii je skoro všude padesátka a věčně plná čára, ale místní si s tím nějak hlavu nelámou a když tam s nimi pár dní žijete, tak vám to ani nepřijde. Obzvláště na motorce. Přesto jsem si ale na předjíždění vybíral bezpečné úseky a o nějakou prasečinu se opravdu nejednalo. Na jedné předlouhé rovince jsem před sebou měl 3 auta. V protisměru nebyla ani noha a já sevřel svojí VFR stehny, krásně podle zvyku, tak jak jsem to udělal za těch 30000 km, co jsem s ní měl snad milionkrát, podřadil o kvalt dolů. Zváhnul jí tělem a vyrazili jsme dopředu. V okamžiku, kdy jsem míjel první auto se to stalo. Na třetí rychlostní stupeň, přibližně ve 110ti kilometrové rychlosti se ozvala strašná rána a mně se zablokovalo zadní kolo. Kdo z Vás zažil bouračku, tak určitě ví, jak dlouhé jsou ty osudné vteřiny. Nejde o to, jestli vám proběhne před očima celý život, ale o to, jak se vaše hlava zachová chladně a dokáže řídit vaše pohyby a reflexy. František Štastný říkal, že ten andělíček, co nad ním drží ochranou ruku, tak to musí bejt pořádná šichta. Asi ještě slouží i po jeho smrti, protože mně něco takového pomoci muselo. Okamžitě se kolo urvalo od asfaltu a začalo bruslit na všechny strany... Moje přítelkyně seděla najednou tu nalevo, tu napravo ode mě. V první chvíli mi proběhlo hlavou, že se mi kousnul motor. Každý, kdo měl 350 nebo něco podobného, ví, jak to chutná. Rychle jsem vymáčknul spojku, ale motorka dál bruslila protisměrem. Sekundy byly opravdu nekonečné a já se snažil zachránit život mojí ženě, pak svůj a pak třeba i motorku. Rychlost se začala pomalu snižovat a já se modlil, aby nebyl někdo rychlej v protisměru. Nikdo se neblížil. Horší bylo, že jsme se začali nebezpečně rychle blížit levé straně vozovky, stejně tak i přilehlým svodidlům a já čekal strašnou ránu. Takovou, jako už jsem párkrát zažil na okruhu, v lese na krosce nebo když mi jeden dobrák nedal přednost. Ale už v tu chvíli jsem věděl, že teď to bude jiné. Jsme daleko od domova a uprostřed polí v cizí zemi. Motorka začala přeci jenom razantně zpomalovat aniž bych se dotknul přední brzdy. Dobruslili jsme ke krajnici a přední kolo v nulové rychlosti sklouzlo do příkopu a motorka se naváhla na levou stranu. Svodidla jsme minuly tak o metr. Přítelkyně z ní vypadla do kopřiv a já motorku držel, aby neupadla na moje holé nohy. Nevím už, za jak dlouho, ale najednou u mě stálo pár lidí a pomohli mi jí vytáhnout na silnici a postavit na stojánek. V tom okamžiku jsem si uvědomil, co se všechno stalo. A hlavně, co se mohlo stát. Oba jsme byli ale zdraví a motorka byla v celku. Ten šok, kterým jsme procházeli byl opravdu enormní. Po několika řetězcích velmi sprostých nadávek, kterým rozuměli snad i přítomní domorodci, jsme se začali dívat, co je s motorkou. Brzdy byly v pořádku. Byla to PŘEVOVKA! Celá ta situace měla za následek, že po nás na silnici zůstala asi 120 metrů dlouhá černá čára, která představovala brzdnou dráhu. Guma byla skoro na plátno. No a co teď. Místní neumí anglicky ani slovo. Věřte tomu, že potkat Itala, který mluví anglicky nebo jakýmkoliv jiným jazykem (a to jsme jich dohromady ve čtyřech lidech uměli 5 + češtinu. ), je malý zázrak. Ještěže máme ruce a nohy. Chtěli mně zavolat nějakého místního mehánika a opravdu se snažili. Ale odmítli jsme to, protože jsme upřednostnili odvoz do kempu. Domorodci tedy odjeli a my přemýšleli, co dál. Začali jsme žhavit dráty do republiky a podobně. Když tu najednou se v protisměru objevila motorka. A pak taky u nás zastavila. Moc hezký bladek 03. Říkal jsem si, že řidič má tónované plexi, ale mýlil jsme se. Pod přilbou byl černoch jako bota. Přišel ke mně a naprosto brilantní oxfordskou angličtinou se mě zeptal, co se stalo. Pak už to šlo ráz na ráz. Došlo i na místního mehánika, který měl dodávku na vození motorek a odvezl nás do kempu. Směsicí několika jazyků jsem s nimi po cestě rozebíral, jak se jím líbilo u nás na Grand Prix. No a když jsem mu na znamení díky podával ruku, tak v ní bylo 20 éček. Za naftu a tak. Bylo to 20 km od kempu. Dobrý obchod ne? Bylo po dovolené. Do Pisy jsme se sice přeci jenom dostali pomocí motorek našich kamarádů, ale zbylé dny tím byli velmi zakalené. Nakonec pro nás přijel kamarád z republiky svým tranzitem. Nemusím snad ani povídat o tom, na kolik mě to vyšlo, že? Ptáte se, jestli příběh z tou "skvělou motorkou" končí? Ne ne. Po příjezdu jsem čekal asi měsíc a půl, než mi kamarád udělá převodovku, kterou sem sehnal z druhé ruky za 8000. No celkově mě ta sranda přišla asi na 30 i s cestou. Ale motorka byla doma a já dojezdil sezónu. Přes zimu jsem motorku rozebral a kompletně jí zrestauroval. Dvě věci bych dokázal vymodelovat z hlíny i poslepu! Tělo svojí ženy a Hondu VFR 800Fi Interceptor r.v. 98! Na jaře jsem měl v garáži prakticky novou motorku. Ani se mi nechtěla prodávat. Byla prostě krásná. Všechno fungovalo tak, jak má a já si říkal, že jí buď prodám hned nebo si jí nechám. A pak přišla výstava. Říkal jsem si, že je všechno v pořádku, a tak jsem koupil přítelkyni krásnou novou kombinézu a boty. Peníze na novou motorku byly (ve VFR), tak co? A protože bylo moc krásně, tak jsme to byli v neděli hned vyzkoušet a projet. Po asi 120ti kilometrech jsme se šťastní vrátili domů a udělali si pár fotek. No a když jsem zandával motorku do garáže, tak jsem si všimnul malé slzy oleje pod bočním stojánkem. Říkal jsem si, že to asi bude ještě nějaký nedotažený šroubek po smontování motoru. Ale nebyl. Co čert nechtěl. V ten okamžik jsem se díval na něco, co bych opravdu nepřál nikomu. Díval jsem se na takovou malinkou čárečku na svém bloku motoru, z kterého lítal olej. PRASKLA MI ŠPAJZKA. Moc fajn. Z krásné motorky se stal neprodejný vrak, a to jenom pár dní před začátkem sezony. Naštěstí mám moc hodného kamaráda, který ode mne motorku za celkem slušnou cenu vykoupil. Vyměnil v ní motor a v současné době má už asi nového majitele. Za motorku ručím a motor je kus. Pevně věřím, že bude ještě dlouho jezdit. A co z toho Vážení přátelé plyne? Na věky věkoucí končím s HONDOU a tento stroj mi už nesmí přes práh garáže. Na věky kašlu na nějakou hrdost na nějaký typ nebo značku! Smrt Hondě a všem jejím nepovedeným zmetkům! Říkal jsem si, co dál? Mám si koupit V-Teca? Ne!.. Nevstoupíš do stejné řeky dvakrát. Momentálně vím o člověku, který dělá 20 let motory a za tu dobu dělal převodovku do VFR už čtyřikrát a to dvakrát na slavného V-Teca!!!!!! Velice děkuji celému VFR clubu za super zážitek z prvního setkání, kterého jsme se velice rádi zúčastnili, ale tímto to pro mě celé končí. Mám novou motorku. Když mohl odejít od Hondy sám veliký Valentino Rossi.. Proč bych to nemohl udělat já! A Vám radím. Zbavte se toho šrotu! Nebo dopadnete hůř než já. Celé mě to stálo asi 70 tisíc, ale přežili jsme to.. Příště by mohla být místo jedné prodřené gumy jedna zakopaná s karafiátama. Myslete i na způsob předjíždění a opravdu se vyvarujte zbytečnému riskování, protože nikdy nevíte, co se může stát! Buďte vždy o 4 kroky napřed před ostatními, ale i sami před sebou!

MNo tak jsem si tento článek přečetl a více či méně mě pobavil. Zejména konec je velice úsměvný. Jistě chápu frustraci z popsané zkušenosti ovšem napadat spolehlivist VFR, natož v reakci na povrtáné do šroubku kutilem, kdesi doma v garáži, to je . Že by se rozskočila skříň sama od sebe?? Raději bez komentáře. Snad jen, že závady se objevují na čemkoliv vfro nevyjímaje a to by si měl autor uvědomit. Jedna věc je vlastní zkušenost, druhá pak být objektivní v globálním pohledu na věc.

MAX> souhlasím s tebou. VFR je taky jenom stroj a stroj se může pokazit. Mám takový tušení, že ani VFR nebylo mezi navrhovanými novými divy světa jako dokonalý stroj, takže tam ty procenta poruchovosti určitě jsou...
Zdálo se mi to jako dobrý článek, než jsem dočetl i ten konec . ten se nějak nezadařil

Inu co dodat: Autorovi přeji mnoho šťastných kilometrů bez nehody a jen ho poprosím: Až najde bezporuchovou motorku (to znamená na daném typu nebo značce se NIKDY neobjevila porucha převodovky či jiná závažná závada) , ať mi dá vědět!!! Rád ten stroj koupím.

Inu co dodat: Autorovi přeji mnoho šťastných kilometrů bez nehody a jen ho poprosím: Až najde bezporuchovou motorku (to znamená na daném typu nebo značce se NIKDY neobjevila porucha převodovky či jiná závažná závada) , ať mi dá vědět!!! Rád ten stroj koupím.

Inu co dodat: Autorovi přeji mnoho šťastných kilometrů bez nehody a jen ho poprosím: Až najde bezporuchovou motorku (to znamená na daném typu nebo značce se NIKDY neobjevila porucha převodovky či jiná závažná závada) , ať mi dá vědět!!! Rád ten stroj koupím.

Autor si moc dobře uvědomuje, že se závady objevují více méně na všem, ale maxx by si měl uvědomit to, že to, že prasknul jenom blok po tak strašné ráně do hřídelí v převodovce a po tom co blok motoru doslova rostřílely zuby ulomených kol, je v podstatě zázrak.. Pokud by se mi to stalo znovu, tak bych měnil celý motor, protože tomu kartéru bych už nikdy nevěřil. Mimochodem.... Za těch 6 let co jezdím na velkých motorkách po silnici jsem se už mnohokrát napálil a k nějakému Frantovi Šroubovákovi už bych motorku na opravu nedal. Po spoustě nekvalitních a špatných zkušenostech dávám opravovat věci jenom lidem, které mám prověřené a tohle byl tento případ. Kamarád, dělá motory už dlouho a vlivem jeho opravy k prasknutí bloku dojít prostě nemohlo.. Rozdíl mezi autorizovaným servisem a Frantou ze stodoly už radši ani nebudu komentovat..

Inu co dodat? Kdyř přejdu tu nemalou epizodku, kdy jsem se kvůli, podle Vás asi velmi odpustitelné, závadě málem zabil, můžu už jenom s láskou vzpomínat na nekonečné hodiny v garáži, kdy jsme se do nekonečna trápili nad dobíjením, spojkou, atd... Motorku jsme Xkrát plně naloženou museli natláčet a to i před ztraky přitomných příslušníků VB:-)) No prostě spolehlivost sama o sobě.. Jenom to dobíjení mě stálo 3 baterky a 3 různé regulátory dobíjení... Mimochodem Všem co jste mi neodpověděli na můj přispěvek o dobíjení bych rád poradil aby si skontrolovali watáž žárovek, protože někteří majitelé před vámi sou líný koupit origo žárovky za pěkný balík peněz a nahrazují to obyčejnými H4 což dělá na odběru zhruba 2 ampéry což je celkem dost.. Ale počítám, že tento dokonalý stroj se s tím jistě vyrovná.. No ani omylem.. Mimochodem v dnešní době jsem se stal přeštastným majitelem Yamahy FZ1 Fazer r.v. 06 a doufám, že se mě nepokusí zabít jako VFR.

To jsem rád, že tvůj známý má zkušenosti. Nechápu pak ale, jak je možné, že poškození kártrů nepředpokládal a nedal si důkladnou práci s jeho prohlídkou?? Pokud tak učinil zřejmě ne důkladně. Pochopitelně mikrotrhliny okem nerozezná nikdo, ale není problém provést penetrační či jinou obdobnou zkoušku, kterou jsou schopni provést kdekoliv ve větší strojírenské firmě za malou úplatu. No to bychom, ale zašli tam kam je zbytečné takže tuhle debatu z mé strany ukončím..
Na závěr si ovšem neodpustím svou zkušenost s VFR. Neznám, vlastně do těď jsem neznal jediného bývalého, opakuji bývalého majitele VFR, který by s ním byl nespokojen. Ano nejede nebrzdí atd...v porovnání s určitými stroji to tak je, ovšem po technické a mechanické stránce jsem neslyšel jedinou negativní reakci. Maličkost jako regulátor jinak spokojeného majitele nemůže zviklat. Pro příklad má bývalá RC24 má nyní někde v Ostravě cca105t.km, možná víc. Do teď bez zásahu na motoru a kdekoliv jinde.(krom regulátoru). Proto mě jedno KO VFR nejspíš zdemolováno péčí předchozích majitelů nebo jakkoliv jinak o opaku nepřesvědčí.
Přeji spoustu spokojených km s FZ1 hlavně bez nehod a poruch a jo ze zvědavosti změřím odběr obyč H4 Tungsram a origošů.<br><br>Příspěvek editován: maxx, v: 24/05/2007 17:43

no co dodat,moje 11 let stará RC36 mě eště nezklamala a to ani s tím věčně propíraným dobíjením:P.Jezdím na ni 5tou sezonu a je super:silly:!! Takže nevim,buď mám vyjimečnej kusB) a nebo ty si měl vyjimečně špatnej:sick:,ale jak říkal Maxx kdoví jak se o ni staral ten před tebou:pinch: .Ale říct že Honda dělá zmetky
je dost silná káva!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Jinak ti přeju hodně km s novou mašinou a značkou:) !!!!!!!!!!!