Jen tak při podzimu
- Podrobnosti
- Kategorie: Nezařazené
- Zveřejněno: 15. 10. 2011 20:31
- Napsal scalla
- Zobrazení: 1758
 |
Bylo krásně a tak jsem vyjel. Teploměr sice nedosahoval ani té desítky, ale na sluníčku bylo příjemně. Vepnul jsem teplou vložku do bundy i do kalhot a vyrazil prověřit, jak se VFR vyléčila ze své Hondí nemoci. Nejedu daleko, ale je príma, že zase jedu. |
Projíždím těmi známými místy. Tolikrát jsem tudy projel za horkého letního odpoledne. Párkrát jsem tudy spěchal před bouřkou. A několikrát tudy jel v opravdovém letním nečasu.
Teď je poklidné podzimní odpoledne. Khaki kukuřice v polích je kontrastem modrému blankytu nad hlavou. Ani těch hmyzáků moc nelítá. A krajina je tichá, zamyšlená. Slunce svítí, avšak ve vzduchu je cítit náznak zimy. Je zkrátka podzim.
I kačák v Chyníně je opuštěný. Tehdy v létě se na něm plavili dva vysmátí kluci na duších od traktoru a s lahváčem v ruce. Dnes je hladina jako zrcadlo. A opuštěná. Je podzim.
Pole u Hořehled je zorané. A čápi, kteří na něm lovili žáby nebo kdo ví co jsou už dávno v africe. Snad na jaře. Teď je podzim.
Motorek potkávám jen pár. Mávneme na sebe a v tom pozdravu je i takové malé sbohem. Sbohem létu. I tomu babímu. Sbohem sezóně, sbohem zatáčkám, sbohem courání po krajině, sbohem setkáním na silnicích, na pumpách. Sbohem modravé dálky. Je podzim.
Dny se krátí a soumrak nastává čím dál dřív. Zapadající slunce barví oblohu do žluta. Padáčky pampelišek vítr již dávno rozfoukal. Místo nich se tu jen tiše vznáší horkovzdušné balóny, protože těm večerní chlad, na rozdíl od prstů v mých letních rukavicích, svědčí. Stromy si teprve začínají oblékat svůj pestrobarevný háv, ale marná sláva, je podzim. Možná ještě nastane pár pěkných dní, ale dny se krátí a na dlouhé výlety to moc nebude. Je podzim a léto, ať bylo, jaké bylo, je za námi.
Je podzim. Sezóna končí. Ale není to důvod ke smutku, protože v tom konci je příslib nového začátku.