Moto Guzzi 1200 Sport V4

Podrobnosti

Kategorie: Ostatní motocykly

Zveřejněno: 12. 3. 2013 21:22

Napsal scalla

Zobrazení: 3159

Moto Guzzi Sport V4 je inovovaná verze italského naháče. Podélně uložený vzduchem chlazený motor s válci do V o objemu 1150ccm dostal nově čtyři ventily na válec, což se projevilo nárůstem výkonu na 77KW. Rozdíly proti předchozí dvouventilové verzi neposoudím, jelikož jsem na ní nikdy neseděl. Ale když přišla žádost od kamaráda, který se do ní vyloženě zamiloval, zdali bych s ním nezajel do Plně tuhle mašinu koupit a převést ji k němu domů, protože sám ještě nemá papíry, neváhal jsem.

Prodávaný stroj byl vybaven originálními bočními kufry. Ty jsem začal okamžitě závidět. Proti Honda genuine accessories jsou lépe řešeny pokud jde o otevírání, takže po sundání z motorky je lze nabalit, aniž by hrozilo jejich poškrábání jako u Hondy. A pak jejich uchycení. Žádné nevzhledné lešení. Integrované úchyty pod sedlem, malý háček na stupačce spolujezdce, malý stabilizační úchyt vzadu. Toť vše. Když kufry sundáte, nic zásadního neruší její vzhled. Nasazení kufru je pohádka. Prostě je nasunete. Zamčené. Udělá to 'klap' a kufry drží. Sejmutí kufrů? Bez problémů. Odemknete zámek a vysunete kufr dozadu. Originální kufry na VFR1200F už jsou na tom asi podobně. Ale jsou menší. Hondo, uč se!!!
Startování není na první šup, ale je to zážitek. Přeci jen dvouválec se musí párkrát převalit, než se jeden z válců dostane do komprese, přičemž vyloženě cítíte, jakou práci startér s těmi více než půllitrovými hrnky má. Pak to bafne a motorka se zatřese. Ono už na volnoběh je úžasné, jak se ty písty převalují tam a zpět. Motorka se chvěje a z výfuku se line hluboké brumlání. A tady jsem pochopil, proč je ta přístrojovka uložena pružně v gumových silentblocích. :-)
Po nasednutí už z ní takový respekt nemám. Najednou sedím prostě na naháči. Na rukách je hmotnosti méně a široká řidítka usnadňují manipulaci se strojem. Měl jsem trochu obavy z těžiště, ale ty se nepotvrdily. Ani při manipulaci na místě jsem neměl pocit, že by mašina nějak padala. Jednu zvláštnost však přece má. Klopný moment. Díky podélně uloženému motoru při vrknutí plynem se pod vámi motorka pohne doprava. Ale také to není nic dramatického. Cítíte to, avšak neznamená to, že by mašina nějak padala.

Jednička tam zaklapne trošku hlučněji než na VFR, ale bez problémů. Vyjíždím na hlavní a troubím. Podobně jako na nové VFR jsou tady trošku jinak blinkry a klakson. I když motorka pár minut bublala na stojanu, netuším jestli je dostatečně zahřátá, protože nemá teploměr. Navíc ji neznám, takže jedu pianko. Ale i tak, paráda. Sice jsem se dočetl, že ten čtyřventil není dole nic moc, ale mně rejžákovi to nepřijde. Prostě to táhne krásně. Jen je třeba myslet na řazení a sázet to tam jako pekař do pece. Chvíli jsem váhal, jestli mám jet padesát na dvojku nebo trojku. Ale měl jsem pocit, že vyloženě nízké otáčky se tomu nelíbí, takže jsem jel tachometrových šedesát na trojku a tři tisíce otáček. Zvuk nebudu popisovat. To se musí zažít. Nechápu, jak to ti taloši homologovali. Pokud by jste nechtěli tuhle mašinu dále tunit kvůli výkonu, pak dávat sem laďák kvůli zvuku jsou vyhozené peníze.

Po pár minutách to otáčím a zkusím tomu trochu protáhnout pérka. Jsem sice v obci, ale kolem jen nějaký hobby market a z mé strany jen pole. To my mohlo jít. Jedničku rozjedu jen tak lehce, aby mne to náhodou netahalo po zadním, ale dvojku dávám full gas. Kopanec směrem vpřed a následně kopanec, jak zasáhne omezovač. No jo, zase jsem zapomněl, že  tam, kde se VFR nadechuje, Guzzi končí. Osm tisíc otáček je prostě strop. Ale ten je tam sakra rychle. Takže znova. Držím to déle a házím jeden kvalt za druhým. Převodovka je přesná, padá to tam jak po másle. Na křižovatce červená, tak to musím pořádně zmáčknout. Zapřu se to řidítek, koleny stisknu bandu, předek se trošku potopí a pak už nic. Ani ABS nezabralo a v pohodě stojím na světlech. Pak však nastává problém. Nemůžu trefit neutrál. Házím to nahoru, dolů, postrkávám mašinu dopředu a dozadu. Nic. Prostě to tam nepadne a nepadne. Navíc je pokažený spínač neutrálu, protože když jdu z dvojky na jedničku a z jedničky na dvojku, ani neblikne. Zkouším tedy povolovat spojku a motor je pořád v záběru. Prostě to tam nedám. Nutno podotknout, že spojka je tady docela tuhá. Při řazení mi to ani nepřišlo, ale když tak stojím na těch světlech, po minutě cítím, jak mi v helmě začínají stékat čůrky potu. „Kurnik, ať už je zelená“, modlím se. Marně. Předloktí začíná docela pálit a já zvažuji, jestli to nemám típnout, protože to už fakt dlouho neudržím. Konečně zelená. Pouštím spojku a splašená koza vyráží vpřed. Fakt úleva. Přijíždím zpátky k salonu a zase lovím neutrál. Nakonec to chcípám, jak to je. Jsem z toho poněkud rozhozený, že zapomínám na cukání motorky při brzdění (zvlněné kotouče).
Chvíli laborujeme s řadičkou, neutrál nesvítí. Znova se ptám Marka, jestli chce jít do Italky. Je trochu nalomen. Ale cena je na druhu stranu velmi příznivá a když prodejce nabízí další slevu jako kompenzaci za spínač, tak ji bereme.
Na zpáteční cestě chytáme parádní kolonu na výpadovce. S ohledem na vzduchem chlazený motor a absenci teploměru navrhuji, že se sejdeme na dálnici a proplétám se kolonou. Až na tuhou spojku bez problémů. Dokonce jsem zapomněl, že mám nasazené kufry. Na to, jaký je to Mamutík, je motorka překvapivě obratná. Uplatňují zkušenosti nabyté na Jižní spojce v době, kdy ještě nebyla zprovozněna jižní část Pražského okruhu a zanedlouho svištím po dálnici. První překvapení. Na motorce nefouká. Přesněji řečeno, fouká, ale méně, než jsem čekal. Ten sportovní štítek vpředu odvádí výbornou práci. Jediný problém je v mých textilních hadrech. Díky širokým řidítkům mne protivítr tahá za rukávy. Ale kožené hadry by to vyřešily.
Vzhledem k tomu, že ukazatel paliva se povaluje kolem čtvrtiny a čeká nás zhruba sto dálničních kilometrů, nehodlám testovat jeho přesnost a zapadám na první dálniční pumpu. Na Benzině beru plnou. Další překvapení a plus pro Guzzi. V nádrži je taková gumová manžeta s dírou o průměru pistole pro Natural, kterou tam vrazíte a můžete tankovat naplno. Ven nic nevyšplíchne. Akorát do plna do chce natrénovat, protože nevidíte hladinu.
S ohledem na kolonu, kterou jsem předjel jsem tipoval minimálně půlhodinovou pauzu. Ale Marek to vzal někudy jinudy, prostě najednou byl deset kiláků přede mnou. Takže znova sedlám kozu a pálím to dál. Výrobce udává maximální rychlost něco přes 200km/h. Já jsem tam měl tachometrových 190km/h a na otáčkoměru už na mne blikala dioda, jako že by bylo dobré přeřadit. Vzhledem k tomu, že sedmičku Guzza nemá a nechci dráždit omezovač, jedu těch 190. V tomto ohledu také pochvala originálním kufrům. Ačkoli výrobce dle všeobecných zvyklostí alibisticky nedoporučuje jet s kufry více než 130km/h, ani těch 190km/h neznamená žádný problém. Žádné kývání. Jen ten vítr tahá za rukávy. Nevím, jestli budí větší respekt to lokomotivní světlo nebo já povlávající na té hrazdě, ale auta mi uhýbají dřív, než je dojedu.
Na smluvené pumpě se potkáváme a pokračujeme dál. Před letištěm odbočujeme na Horoměřice a přes Černý Vůl, Velké Přílepy a Tursko dojíždíme do Kralup. Na dálnici byla mašina v pohodě, na okresce taky. Zatáčky nebyly žádný problém. Pochopitelně, nejel jsem žádnou kudlu. Mašina nebyla moje, neznal jsem ani ji ani cestu. Ale oproti VFR jsem spíše vnímal rozdíl v posazu. Sednout na kozu někdo zvyklý na naháče, zaškolil by se velmi rychle. Zvláštní je, že ve vyšších otáčkách je motor tišší než např. při brumlání po městě. Motorka je překvapivě pohodlná. Odpružení bez problémů pobírá 'kvalitu' našich silnic, motor vám brumlá mezi koleny a dává o sobě vědět jemnými vibracemi. Přiznám se, že jak jsme tak jeli ke Kralupům s výhledem na Kokořínské vrchy v dáli, měl jsem sto chutí motorku nevracet a pokračovat dál.
Dosud jsem na produkci Moto Guzzi koukal trochu zvrchu a nechápal, co na tom kdo vidí. Nevalná pověst, výkon vzhledem k obsahu taky nic moc. Ale tu mašinu musí člověk zažít. Jiná otázka je spolehlivost, protože snímač neutrálu odešel po 24 tis. km. A ty byly poctivé. Motorka byla pořízena v ČR u A-Spiritu a tam také servisována. Pravdivost údajů v servisní knížce pak A-Spirit potvrdil. Takže věci, které u Hondy zase tak běžné nejsou. Na druhou stranu, takový alternátor má od pohledu blíže k automobilové konstrukci. A pokud bude také tak spolehlivý, pak se na Guzzi nestane, aby odešel altík v necelých sedmdesáti tisících. Ale to jsou spekulace a jak to bude doopravdy ukáže až čas.
Každopádně motorka mne velmi zaujala. Dokonce natolik, že jsem ji zařadil do svého rozjímání, co třeba koupím, až stávající VFR dodělá. Možná ne vyloženě o Sportce, ale třeba o něčem jiném z produkce Moto Guzzi. Možná vám to přijde jako šílenství, ale mně se na téhle továrně líbí, že na rozdíl od arogantní Hondy naslouchá svým zákazníkům. A když se zákazníkům nelíbila malá nádrž na Stelviu, v jeho další modernizaci dostali větší. Hned 31 litrovou...

Technické údaje

Komentáře

0 #7 Tomáš Mazur 2012-01-02 16:36

Luboši, naprosto tě chápu. Mně se podle fotek taky nelíbila. Ale když tu kozu nakopneš a projedeš se na ní, začnou se ti líbit i ty fotky Otázka spolehlivosti je druhá věc. Ale koncepcí ta motorka byla navržena, aby vydržela všechno (v zadání bylo - spolehlivá jako traktor ). A když se podíváš na poměr výkonu k objemu, tak je jasné, že to není žádná překoňovaná a na hranici vyhnaná mašina. No, jsou tady další věci, jako elektrika, elektronika a to se ukáže časem.

0 #6 Luboš 2012-01-02 14:37

Máš to pěkně napsané, žádné zbytečné kecy, jen pár info a svoje pocity. Mně osobně se vzhledem tato motorka nelíbí ikdyž z předo-bočního pohledu tam najdu jisté zalíbení. Jaká opravdu je nevím, nejel jsem, ale je italská a to je pro mě silný protiargument.

0 #5 Tomáš Mazur 2012-01-02 05:27

Citace Petr Gomola:

si jedes pres Prilepy a ani se nestavis, jo? :-D

Člověče, to vůbec nebyl čas...

0 #4 Petr Gomola 2012-01-01 20:18

si jedes pres Prilepy a ani se nestavis, jo? :-D

0 #3 Tomáš Mazur 2012-01-01 11:32

Myslím, že by se to dalo zařídit www.hondavfr.eu/.../

0 #2 Šebek Jiří 2012-01-01 10:34

Ten krouťák je zajímavej a to brumlání je potřeba slyšet....

0 #1 Tomáš Mazur 2012-01-01 10:03

Tenhle článek je také míněn jako poštouchnutí do nového roku těm, kteří vyhrožují, co napíší, ale zůstává jen u toho vyhrožování...

• Předchozí
• Následující