Dnešní článek bude tak trochu jiný. Původně jsem myslel, že Míra něco zplodí sám, ale víte, jak to chodí. Zítra, pozítří, v zimě... Nakonec to nebude nikdy. Takže aby se Míra nevymlouval, že nemá čas, ještě není dost zima nebo to prostě neumí sepsat, trochu jsem jej na podzimním srazu v Orlických horách 2011 vyzpovídal. Mírova VFR totiž překonala 100 000 km a to už stojí za zaznamenání. Ale protože jsme nestihli udělat žádné fotky, domlouvali jsme se, domlouvali a mezitím Míra překonal 111 000 km. Takže některé údaje v článku jsou už zastaralé, ale ponechám je v původním znění. Na focení jsem měl s sebou jen mýdlovou krabičku, proto jsou fotky jaké jsou.

Bylo krásně a tak jsem vyjel. Teploměr sice nedosahoval ani té desítky, ale na sluníčku bylo příjemně. Vepnul jsem teplou vložku do bundy i do kalhot a vyrazil prověřit, jak se VFR vyléčila ze své Hondí nemoci.

Nejedu daleko, ale je príma, že zase jedu.

Když vyjedete na Edelweissspitze, na parkovišti se nachází okrouhlá budova. Střecha slouží jako rozhledna, v přízemí se nachází obchod se suvenýry. A tak nějak v mezipatře bylo v roce 2011 pár zajímavostí z historie této alpské silnice. Udělal jsem pár fotek, které s ohledem na nedostatek času nejsou moc kvalitní. Ale i tak doufám, že přispějí spolu s přiloženým textem k ukrácení dlouhých zimních večerů a třeba i inspiraci na výlet v létě. Texty jsou překlady z popisků pod fotografiemi.