Honda VFR

Podrobnosti

Kategorie: Uživatelské testy

Zveřejněno: 26. 4. 2013 19:18

Napsal scalla

Zobrazení: 2526

Doba pokročila. Slunce překročilo obratník Raka a dny se opět začaly krátit. Ale pořád je ještě léto a k motorkářům docela vstřícné. Takže kilometry přibývaly poměrně svižně. Během dalších 10 tis. km motorka samotná nevykázala žádné závady. Ale provedl jsem několik úprav.

První úpravou, kterou VFR dostala, byl kalibrátor tachometru SpeedoHealer. Tato úprava přinesla zpřesnění tachometru, takže nemusím kalkulovat s „nějakou chybou“, ale docela přesně vím, kolik jedu. Úprava také přináší zpřesnění dlouhodobě sledované spotřeby a testu jako takového. Na 100 tisících kilometrech by VFR ujela reálně o cca 6300 km méně a není důvod to největšímu výrobci motocyklů na světě usnadňovat, že? :-) S montáží kalibrátoru se jsem však musel absolvovat překalibrování ukazatele zařazeného rychlostního stupně Starline. Programování se provádí pomocí ukostřování zvláštního vodiče a je to tedy zážitek. Nejprve musíte dostat ukazatel do „programovacího“ modu, následně vodičem „naklikat“ počet rychlostních stupňů a pak roztočit kolo (na stojanu nebo jízdou), aby se jednotka „naučila“ jednotlivé poměry otáček motoru a rychlosti. Nechtěl jsem trápit motorku na stojanu, takže jsem si vybral sobotní podvečer, kdy je provoz na dálnici minimální a jel nakalibrovat ukazatel tam. Zážitek. Jednak vydráždit ukazatel k programovacímu modu trvalo docela dlouho. Pak začnete vodičem „klikat“ počet rychlostních stupňů, což je taky dílo. Dvakrát se mi podařilo naklikat rychlosti dvě, jednou sedm. Až na počtvrté se mi podařilo naklikat šestku. Hurááá! Začala blikat jednička, zařadil jsem a jali jsme se učit. Jedničku se to naučilo hned, ani ne sekunda. Stejně tak dvojka. Trojka trvala o málo déle. Čtyřka taky v pohodě. Na pětku jsem ujel možná 200 metrů. Začala blikat šestka. Zařadil jsem, jedu, držím stejné otáčky nic. Půl kilometru. Nic. Kilometr. Nic. Přidám. Další dva kiláky. Nic. Furt to bliká. Za Dobříší se opravuje most, tak je jasné, že na stejné otáčky až do Prahy nedojedu. Ale před Dobříší se to konečně chytá a ukazatel je naprogramován! Zkouším jednotlivé stupně a je to OK. Tož sláva. Opět a znova. Mít VFR klasicky snímač zařazeného rychlostního stupně v převodovce, nebyla by tato šaškárna potřeba.

Ale tachometr je zkalibrován, spotřeba i najeté km teď budou vykazovány přesněji.

Laďáky. Při krátkém nastartování z nich teče voda. To je zřejmě způsobeno větší tepelnou izolací, kdy se výfuk tolik nerozpálí a voda v nich může kondenzovat. Svou roli možná hrají i homologační ucpávky. Při delší jízdě se voda vyfouká. Ale např. při seřizování podtlaků, kdy se motor jen krátce ohřeje na provozní teplotu, pak chvíli stojí, než se demontuje airbox a připojí synchrotester a zase nastartuje, mne docela překvapila kaluž pod motorkou. Voda vytékala z koncovky a stékala po svodu. To si nedovedu představit, kolik ji v koncovce musí být. :-)

Seřídil jsem podtlaky a následně namontoval PowerCommander. Na brzdě odladěn pro výfuky bez ucpávek. (odkaz na článek). Zvuk je trochu hutnější, ale okna se nesypou. Dva výlet do Rakouska v pohodě. Nikdo mne kvůli hluku neprudil.

Hyperpro – veskrze pozitivní dojmy. Hupy, zpomalovací prahy, nájezdy, není problém ani s plně naloženou motorkou. Tam, kde jsem dříve škrtal katalyzátorem, nyní najedu bez problémů. Bohužel, škrtání svodama se odstranit nepodařilo. Je fakt, že jsem tu motorku klopil docela dost. Ale při sjezdu do Mariazell jsem škrtl znova. Přitom jsem neměl pocit, že by se motorka nějak zhoupla. Asi tohle soudruzi v Japonsku nedomysleli a ty svody trčí ven. Možná ještě pro jízdu ve dvou přitáhnu pružinu a zkusím zaexperimentovat s útlumem. Ale nechce se mi do toho moc vrtat, protože jednak je to teď docela vyladěné (mně vyhovující) a za druhé – není to tak uživatelsky přívětivé. Holt hydraulický napínák měl svoje klady. Kroucení klíčem je otrava, zvláště když jednou jedete sólo a jednou ve dvou.

Další poznatek – sériové odpružení je možná měkké, možná se nedá příliš seřizovat (ať s tím člověk kroutí jak chce, nic moc nezmění, ale na druhou stranu ani nepokazí), ale je sladěné dohromady a funguje. Hyperpro je v mnohém lepší, ale doporučené nastavení je na nic. Párkrát mne nepříjemné překvapily jemné vibrace motorky při ostrém brzdění v mírném náklonu. To dříve nedělalo. Jako by se zadní kolo trošku nadlehčilo. Dříve díky CBS motorka spíše jako by přičapla. Tím, že je vzadu tužší pružina, už si to tolik nesedne. Povolovat zadek se mi ovšem nechtělo, takže jsem trochu přitáhl předek. Udělal jsem pár testů a vypadá to dobře. Při intenzivní brzdění už je motorka klidnější.

Mám trochu nepříjemný pocit ze spojky. Zabírá dost nahoře a obávám set, že už mele z posledního. Doufám, že vydrží aspoň do výměny oleje.

Chlazení na VTECu je tragické. Při jízdě po dálnici v 32 stupních, stejně jako v minulých letech, chlazení tak tak drží stabilní teplotu. Stačí jedna menší kolona, aby se teplota vyšplhala na hodnotu, kdy spíná ventilátor a je problém. V koloně ještě ne, ale jakmile je možné zase jet 130km/h a ventilátor běží, nejde to dolů. Při cestě z Písku to na deseti kilometrech spadlo o jeden stupeň. Na užší silnici, kde není tak široký pás asfaltu ohřívající vzduch, se to chladí lépe. Ale opravdu nechápu, proč ventilátor žene vzduch od kapoty k motoru. Svou logiku to má, když motorka stojí na místě. Pak ventilátor bere trošku chladnější vzduch, než kdyby ho nasával od válců. Ale pak se „pere“ s proudem vzduchu při jízdě.

Spotřeba po montáži PowerCommanderu šla trochu nahoru. Hlavně vlivem stylu jízdy. Motor se teď krásně vytáčí a spousta „propadů“ ve výkonu zmizela (i když ne všechny), takže je mnohem zábavnější neřadit a jen tahat za plyn. To se pochopitelně musí odrazit ve spotřebě. Po dlouhé době jsem zajel spotřebu 6,8l/100km.

3.8.2012 mi zbývalo 136km do 80 tis. to jsem měl tak akorát vyměřené k Velkému Javoru za Železnou Rudou. Ale posledních 14 dní počasí moc nepřálo. Avšak dnes jsem jel hned po práci. Sice na radaru nějaké ty pršáky strašily, ale pár kapek motorce nemůže škodit. Tam jsem dojel za sucha, i když kolem dokola se to černalo až hrůza. Kilometry mi nevyšly přesně, takže jsem musel ještě kousek popojet, aby mi tachometr vyšel na zamýšlené místo focení. Když jsem přijel vyhlídce, bylo jasné, že zmoknu. Rychle jsem udělal pár fotek a vracel jsem se na plánované místo focení. Moc jsem si nepomohl. Sotva jsem vyndal foťák, začaly padat takové ty výživné megakapky. Jedna z kopulí na Javoru párala mrak. Původně jsem myslel, že udělám lepší fotky. Ale vzdal jsem to. Zpátky jsem jel 20 km v dešti, který postupně ustával a od Klatov už bylo sucho.

Poslední symbolická závada – odešla žárovka v levém světlometu. Opět kvituji, že má VFR svčtlomety dva. Takhle jsem dojel s jedním, aniž by mne stavěla policie, která zrovna měla svůj den. Jednalo se o nově koupený originální světlomet po havárii před dvěma lety. Originální Philips H7 vydržel 43 000 km.

Vyjížďku jsem končil na pumpě v Příbrami, kde jsem dobral plnou. Trochu jsem se krotil a jel sice svižně, ale plynule. A hned to bylo znát. Spotřeba 18,06 litru na 321km, tj. 5,63l/100km.

Spotřeba oleje – minimální. Od horní rysky – aktuálně slabší polovina k dolní rysce. To už asi ani dolévat nebudu, když mne za 4 tis. km čeká výměna.

Závady na příslušenství

Závada to je trochu kuriózní a legrační, ale když se něco takového stane na cestách, už to taková legrace nemusí být. Už ani nevím, kam jsem měl namířeno. Ale sbalil jsem se brzy ráno, dal foťák, rukavice, kuklu do tašky a šel do garáže. V garáži jsem dal tašku do motorky, vytlačil mašinu ven, nastartoval, zamkl garáž, klíče do tašky v kufru a kufr zamykám. Pak jsem si uvědomil, že jsem v kufru nechal rukavice s kuklou. Chci odemknout kufr a teprve teď si všímám, že klíč je nějaký divný. No aby ne. Polovina ho zůstala v zámku. Na jednu stranu je fajn, že se to stalo hned u baráku a ne někde na pumpě, protože benzín na cestu zpátky už bych neměl a tankovat jsem plánoval za 150km. Zavolat taky nezavolám, protože mobil je – hádejte kde. Pája mi neotevře, protože jela na chalupu, takže nakonec jedu ke kámošovi pro náhradní klíče od bytu. Zatlačím motorku do garáže a vyklepnu čepy kufru s tím, že pak víko sundám. Omyl. Ten zámek drží víko opravdu velmi kvalitně. Ještě nějakou dobu zkouším nadzvednout stavítka šroubovákem, ale marně. Nemám ty správné zlodějské grify. Problém nakonec řeší vrtačka. Jde to snadno. Až moc. Zámek je měkký jako bláto, takže nakonec provrtám i kufr. Pětimilimetrovou dírku odborně opravuji lepící páskou. Tahle závada budiž varováním všem majitelům kufrů GIVI, které mají stejný typ zámku. Klíč je z měkkého materiálu a jestliže používáte kufr takřka denně jako já, pak bych po nějakých 60 tis. km ten klíč zahodil hodně daleko za začal používat další (ke kufru bývají minimálně dva nebo tři). Je to nejlevnější prevence.

Řetěz ČZ 530 SDZ

Řetěz jsem měnil ještě před sezónou, protože se na něm začaly trhat těsnící kroužky. Najeto měl 18 000 km a z hlediska opotřebení na tom byl jinak velmi dobře. Měrka na druhém zubu. Ale s trhajícími kroužky jsem neměl odvahu jezdit. Řetěz jsem poslal do továrny k posouzení. Závěr – čištění řetězu nevhodnými prostředky. To mne poněkud zarazilo. Řetěz čistím výhradně čistidly IPONE, následně jsem vyzkoušel i čistidlo z Lídlu a aktuálně používám čistič S100, který se prodává u Louise. Pro úplnost dodám, že občas jsem také čistil řetěz čističem na brzdy od firmy Wurth, ale nevěřím, že tento přípravek by poničil kroužky, když je určen na čištění brzd a k pryžovým dílům by měl být šetrný. Vzhledem k tomu, že jsem tímto způsobem čistil také originální DID, který vydržel 48 000 km, vylučuji chybu údržby z mé strany. Pokud ovšem ČZ není náchylný na většinu čistících přípravků na trhu. Výrobcem mi bylo doporučeno méně čistit a jen přimazávat. Řetěz čistím po 1 – 1,5 tis. km, což mi nepřijde zase tak často. Opět, originální DID s tím problém neměl. Tak nevím. Z řetězu ČZ jsem poněkud rozpačitý. Výrobce mi slíbil poslat řetěz nový, což se však dosud nestalo. Pokud mi ho opravdu pošlou, udělám ještě další test. V opačném případě zůstanu u osvědčených značek. Pokud aktuálně nasazený zlatý DID vydrží co jeho předchůdce (i když teď jezdí motorka více zatížená), pak těch řetězů zase tolik potřebovat nebudu.

DID jsem nasadil na kola po ČZ. Měly najeto 18 tis. km. Uvidím, jak se to projeví na životnosti řetězu. Zatím nic negativního nepozoruji.

Ostatní záznamy

• Předchozí
• Následující